Tenhle příběh nemá šťastný konec. On má vlastně nešťastný už začátek. V roce 1992 přijde v Kalifornii na svět Ben Underwood (1992–2009). Zdravý je jen do dvou let. Pak mu diagnostikují rakovinu sítnice a o rok později mu vezmou obě oči.

S těžkým handicapem se Ben popere po svém. Zděšení ze slepoty hodí rychle za hlavu a místo toho začne přemýšlet, jak si život v temnotě co nejvíce zpříjemnit. V pěti letech vyvine speciální techniku, při které se naučí vnímat prostředí a lokalizovat objekty pomocí krátkých cvakavých zvuků, které vydává jazykem. Když zní ozvěna měkce, ví, že jde o kovový předmět, tupá ozvěna značí dřevo a ostrý zvuk odráží sklo. Díky tomu, že je Ben schopný rozlišovat i délku zvuku, může přesně odhadnout vzdálenost. Příroda tuhle metodu zná pod názvem echolokace a ve vysoce rozvinuté formě jí používají třeba delfíni nebo netopýři.

Dokážeš cokoliv!

Díky téhle vychytávce může tak Ben žít jako úplně normální kluk. Jezdit na kole nebo na skateboardu, bruslit, hrát s kamarády basketbal a fotbal. A také chodit do normální školy. A když na něj přece jen někdy padne splín, je tu jeho matka, která v celé rodině funguje jako hnací motor. „Vždycky jsem mu říkala: Jmenuješ se Benjamin Underwood a dokážeš cokoliv budeš chtít. Věděla jsem, že musím být silná. Jen tak jsem mohla zajistit, aby byl silný i on,“ říká. Až do roku 2009 je Ben ten nejšťastnější slepý kluk na světě. Jeho nevšední schopnosti jsou námětem článků v časopisech i tématem v televizních pořadech. Do své show si ho dokonce pozve samotná Oprah Winfreyová (*1954). Na nespočtu besed a setkání vyvrací stereotypy o slepých lidech. Jenže osud scénárista nenapsal téhle pohádce šťastný konec. Dne 19. ledna Ben umírá na stejnou nemoc, která ho v dětství připravila o zrak. Rakovinovým atakům do mozku a páteře nemůže čelit ani takový pašák jako je on.