Julius von Haynau si v 4. září 1850 pyšně vykračuje Londýnem. Užívá si dovolenou. Když ale Londýňané zjistí, koho mají před sebou, chtějí ho lynčovat. Kruťase jeho pověst dostihla i za Lamanšským průlivem. Holý život uhájí jenom díky včasnému zásahu policie.

„Nastoupíš do armády,“ promlouvá hessenský kníže Vilém I. (1743–1821) ke svému patnáctiletému synovi Juliovi Jacobovi von Haynau (1786–1853). O svého nemanželského potomka se postará a Julius je ve vojsku ve svém živlu.

Během napoleonských válek stoupá po kariérním žebříčku. V rakouské armádě tehdy totiž slouží spousta neschopných důstojníků, kteří hodnosti nezískávají za vojenské zásluhy, ale za svůj původ. Mezi jejich průměrností září jako hvězda.

Když se v roce 1848 šíří Evropou revoluční bacil a nakazí i země rakouské monarchie, Haynauův vojenský talent a oddanost monarchii se stávají tajnými zbraněmi vídeňské vlády. Julius se ocitá mezi těmi, kteří mají potlačit povstání v Itálii.

Jeho vojáci mu pro velkou tvrdost přezdívají „habsburský tygr.“ Když roku 1848 zůstává se svými muži v severoitalské Brescii, dozví se, že Italové masakrují v nemocnici rakouské vojáky. „Taková hanebnost!

Jejich činy musíme okamžitě potrestat!“ Nařídí odvetu a následně nechává popravit zajaté Italy. Za to si vyslouží u nepřátel přezdívku „hyena z Brescie“.

Brousí si zuby na mstu

Když rakouskému císaři Františku Josefovi I. (1830–1916) při maďarském povstání teče do bot, Haynau je opět povolán do Vídně. V červnu 1849 ho panovník pověří velením armády, která potáhne do Uher.

Není mu ale po chuti, že císař požádal o pomoc Rusy. Rád by si připsal všechny zásluhy sám. Nakonec to ale skousne a společnými silami s Rusy povstání porazí.

Vrchní velitel maďarských vojsk Artur Görgey (1818–1916) kapituluje 13 srpna 1849 u Világose. Haynau už si brousí zuby na mstu. Rozkaz z Vídně: „Potrestat vůdce povstání,“ přichází jako na zavolanou.

Vojenské tribunály vyberou 13 maďarských generálů, obviní je ze zrady a přípravy ozbrojeného povstání.

„Žádám pro ně smrt oběšením,“ prohlašuje 26. srpna 1849 generál. Ve čtyřech případech se ale nechá přemluvit k „mírnějšímu“ trestu zastřelením.

Kulka pro předsedu vlády

Probíhá také proces s předsedou maďarské vlády Lájošem Batthyánym (1807–1849). „Ve věci jeho potrestání vám nechávám volnou ruku,“ vzkazuje Juliovi císař. Krutý generál si chce vychutnat potupnou Batthyányho smrt.

„Dostane provaz,“ prohlásí samolibě. Manželka Antónia ale svému odsouzenému choti tajně propašuje do vězení dýku a Lájoš se pokusí o sebevraždu. Zraní se tak, že oběšení nejde provést. Nakonec ho tedy čeká kulka.

Popravy všech 14 nejvýznamnějších odsouzenců proběhnou 6. října 1849. Haynau pošle celkově na smrt přes 300 vůdců povstání.

Sprcha z výkalů

„Za dobrou práci mi náleží odpočinek,“ myslí si generál, o jehož krutosti si teď povídá celá Evropa. Zprávy o masakru pronikly i na Britské ostrovy, kam se Haynau v roce 1850 vydává na dovolenou. Jeho pobyt nezůstane utajený.

Při zastávce v londýnském pivovaru ho prozradí podpis v návštěvní knize. Během zpáteční cesty městem na něj někdo vylije z okna kbelík výkalů. Lidé se začínají srocovat v ulici. „Rakouský řezník,“ pokřikují po něm nadávky.

Uteče a ukryje se v jednom domě, odkud ho vysvobodí policie. Jeho dovolená končí předčasně. Umírá o necelé tři roky později ve Vídni.