„Beru,“ pokývne arabský obchodník, když vidí vzpurného dvacetiletého svalnatého mladíka. „Zastane spoustu práce. A tyhle dva taky,“ pokývne k vedle stojícím mužům, kterým je asi o deset let víc.

I oni vyhlíží zdravě… Na pražském tržišti jdou obchody jedna radost… 

Slezsko, Krakovsko, Malopolsko, Halič, Volyň…

Se svým vojskem se zastaví až u Kyjevské Rusi, založené roku 882. V rozletu mu ale zabrání vzdálenost od jeho domoviny, kterou nemůže na dálku spravovat.  Dobyvačným choutkám českého knížete Boleslava I. (915–967/972) podlehnou všichni.

Chce vybudovat mocný stát, kterému ve střední Evropě nebude rovno. Jenže své vojáky, posádky v hradištích, která buduje, jak táhne pořád na východ, musí z něčeho živit. Válečná kořist není vždy podle jeho představ.

Někde ve vydrancovaném sídle narazí na šperky z drahých kovů a kožešiny, jinde ale nenajde nic. Na zdravé a silné lidi ale narazí všude. 

Vojáky pobízí k lovu 

Boleslav I. rychle pochopí, že mladý muž nebo pěkná žena znamená obrovský zisk. Halič a celý jih Polska je takových plný. „Chytejte pohany,“ pobízí proto členy své družiny. Zajmout křesťana je už tehdy nepřípustné.

Křesťanská tradice přemyslovského státu sice ještě není příliš dlouhá, ale přesto Boleslavovi lidé vnímají rozdíl mezi sebou a pohanskými obyvateli, kterými okázale pohrdají. V odchytávání pohanských otroků jim ale nic nestojí v cestě.

Vždyť do Krakova dosadil Boleslav svoji posádku.  „Čím víc, tím líp. Musí být mladí a zdraví,“ pobízí Boleslav I. své bojovníky v lovu lidské kořisti a jeho muži už si vědí rady. O prodej bude postaráno.  

Zisky rostou

Arabští kupci cestují přes Prahu, která se už ve 2. polovině 10. století stává pulzujícím obchodním centrem. Tvoří ji Pražský hrad a zárodky dnešní Malé Strany. Obchodníci si odsud zdravé otroky odvádějí s radostí. Přemyslovské družině díky tomu utěšeně rostou zisky.

Vysoká cena za kus

„Na pražském trhu se prodávali otroci za 300 denárů, na Malé Straně. Ten trh byl nalezen, je tam proti Jugoslávskému velvyslanectví.

A někde v Cordóbě, Chalífátu cordóbském, se ti otroci pak prodávali za stonásobné ceny,“ vysvětluje český historik Dušan Třeštík (1933–2007).

Netají se názorem, že by otroci měli mít v Praze pomník, vzhledem k tomu, jaké zisky nově vzniklému českému státu v 10. a 11. století přinesli. Tenkrát 300 denárů znamená opravdu vysokou částku.

Za jeden denár se dá koupit tolik pšenice, že z ní může být jeden člověk živ celý měsíc. Cena otroka tak vystačí k výživě člověka na 25 let!  

V Africe se neztratí  

Sotva arabští obchodníci nakoupí, dají lidskému zboží oprátku na krk a svážou mu nohy. Svázaní se ošívají, ale není jim to nic platné. „Klid,“ vykřikne kupec a vzduchem zasviští bič. Vypraví najednou karavanu několika desítek otroků.

Sotva kupci pobídnou nakoupené zboží k pohybu, Boleslav si mne ruce. Každá další výprava, která se ubírá západně od Prahy, znamená cinkající denáry do jeho kapsy.

Konečnou stanicí pohanských ubožáků se po strastiplné cestě stává cordóbský chalífát (existoval v letech 929–1031 na území Pyrenejského poloostrova). Otroky, kteří přežijí dalekou cestu, tu prodávají dál.

Na severu Afriky se ale slovanské pracovní síly neztratí. Tvoří tu komunity, několik osad získává název Saklabia nebo Saklab, tedy Slovan.