Dvaadvacetiletá Betsy studuje na Pensylvánské univerzitě teprve pár měsíců. Když se jednoho listopadového podvečera učí v knihovně, zasáhne ji smrtelné zranění. Jenže pachatel jako by neexistoval.

Pochmurný podzimní pátek vyhnal studenty po škole na koleje či do barů. Mnozí mají volno, protože jsou s rodinami. Den předtím se totiž slavil Den díkůvzdání.

Také Betsy Ruth Aardsma (1947–1969) byla se svým přítelem Davidem L. Wrightem a několika jeho spolužáky z medicíny na večeři v domě jednoho z nich. David pak Betsy řekl:

„Zůstaň se mnou přes víkend tady v Hershey.“ Jenže ona se chce vrátit do svého kampusu a učit se. Studium angličtiny je náročné, takže nechce nic podcenit. David ji tedy odveze na autobus.

V zimě měla jen šaty

Na kolej dívka dorazí až v noci, a tak si trochu přispí. Odpoledne vyráží do knihovny, musí si připravit práci na seminář přísného profesora Meserola. Ve druhém patře ztichlé knihovny sedí Betsy v červených šatech. Možná že zde měla s někým schůzku. Prstem si kroutí své načervenalé dlouhé vlasy.

Padá k zemi

Když si jde do zadní části patra vyzvednout jednu knihu, přistoupí k mladé dívce kdosi zezadu a bodne ji loveckým nožem tak, až čepel projde srdcem. Betsy se svalí k zemi, stejně jako čerstvě vytažená kniha.

Žádná obvyklá kaluž krve se kolem ní neobjeví, jen se nepatrně zabarví její rudé šaty. Neozval se ani žádný výkřik. Vypadá to spíš, jako kdyby omdlela. O chvíli později z patra vycházejí dva muži.

„Někdo by měl té dívce asi pomoci,“ říká jeden z nich kolemjdoucí studentce a ukáže do chodby. Pak i s kolegou mizejí venku.

Žádný důvod k vraždě

To už se přítomní sbíhají k Betsy, ovšem bodné rány si nevšimnou. Myslí si, že měla záchvat. Volají rychle sanitku, ostatní jí mezitím poskytují první pomoc včetně dýchání z úst do úst, ale Betsy nereaguje.

Po převozu do nemocnice jeden z doktorů odhalí ránu v srdci. „Bože, vždyť ji někdo bodl,“ vykřikne. Pomoci už ale dívce nedokáže.

Oblíbená jako Hepburn

Policie okamžitě rozjíždí vyšetřování. Vyslýchá desítky studentů i zaměstnanců, jenže nedokáže najít žádnou stopu. Ani identifikovat ty dva mladíky, kteří z knihovny odešli.

Betsy byla i přes svůj krátký pobyt na univerzitě velmi oblíbená a nenašel se žádný důvod, proč by ji chtěl někdo zabít.

„Vypadala jako mladá Katherine Hepburn,“ vzpomínala Linda Marsao, její kamarádka, na někdejší skvělou herečku ověnčenou čtyřmi Oscary a pokračovala: „ty její hranaté rysy a vlnité vlasy. Byla štíhlá, vytáhlá a se stejným smyslem pro humor jako já. Byla tak zábavná.“

Předpověděla si smrt?

Původně chtěla být Betsy doktorkou, ale když se ptala Davida, jestli na ni rok počká, odvětil: „Nevím, co se všechno za rok může přihodit.“ A tak se svého snu vzdala a raději se přihlásila na Penn State, aby o přítele nepřišla.

David byl rád, a dokonce plánoval, že ji o Vánocích požádá o ruku. „Kdyby neodjela tím autobusem, nemuselo se to stát,“ řekl smutně po letech. Samotná Betsy možná na této škole vůbec šťastná nebyla.

Jen několik dní před svou smrtí psala v dopise své matce, že neví, proč na univerzitě v Penn State vůbec je. „Mám tady ze všeho velmi divné pocity.“ Jedním z podezřelých, kdo údajně mohl dívku zabít, byl právě David. Rodina Betsy ho ani nepozvala na pohřeb.

Poslal aspoň tucet růží. Ty měla Betsy ráda.