Hrdě vystupuje na obranu křesťanské víry. Postaví se i římskému císaři Maxentiovi, kterého krásná, ale nepoddajná žena fascinuje natolik, že jí nabídne místo po svém boku. „Zasvětila jsem svůj život Bohu,“ odmítne ho Kateřina. Za to ji stihne krutý trest.
Její jméno se dá vyložit dvojím způsobem a oba pocházejí z řečtiny. „Hekateros“ označuje osobu, která umí dosáhnout svého cíle, „katharos“ znamená cudná.
Egyptské princezně Kateřině Alexandrijské (žijící údajně kolem roku 300) zřejmě bylo dáno do vínku obojí, a přesto to neměla v životě jednoduché.
Propadla křesťanské víře v době, kdy to ještě nebylo populární a křesťané byli v Římské říši pronásledováni.
Stal se zázrak
Legenda o svaté Kateřině Alexandrijské vypráví o krasavici, která zasvětila život Ježíši Kristovi (7/1 př. n. l.‒30/33 n. l.). Její nápadník, sám římský císař Maxentius (275/283–312) to ale neskousne.
Když ji nemůže mít, alespoň si vychutná svoji moc nad ní. „Potrestejte tu nepovolnou ženštinu tím nejhorším mučením,“ přikazuje. Ostré hroty na loukotích čtyř kol se poté zarývají do mladého těla, aby je roztrhaly na kusy.
„Bože, prosím, k chvále tvého jména, znič ten krutý nástroj,“ žádá úpěnlivě Kateřina. Bůh její prosby vyslyší a sešle anděla, který kola rozlomí. Dav, který mučení přihlíží, považuje tento zázrak za důkaz Boží existence.
Maxentius si to nemyslí… „Vyvlečte ji za město,“ rozkáže císař. Jeho pochopové poslechnou a železnými kopími pak trhají Kateřinina ňadra. Nakonec trpící dívce setnou mečem hlavu. Umučena má být údajně 25. listopadu 307.
Uctívaná císaři
K dispozici ovšem nejsou žádné hmatatelné důkazy o Kateřinině existenci. Jediným zdrojem informací o ní je legenda pocházející až z 10. století. Přesto světice v průběhu staletí získá na oblibě.
Jejím věrným stoupencem se například stane budoucí český král a římský císař Karel IV. (1316‒1378) poté, co zvítězí v bitvě u italského San Felice 25. listopadu 1332. Svůj triumf přičítá právě svaté Kateřině.
Ubitá davem
Historikové si dnes vesměs myslí, že svatá Kateřina je pouze smyšlenou postavou, ke které se předlohou stala pohanská filozofka Hypatie z Alexandrie (350/370–415). V líčení jejich životů se totiž objevují podobné prvky.
Učitelem svaté Kateřiny byl poustevník, Hypatii vzdělával její otec. Obě se zabývaly filozofií. Kateřina má o své pravdě přesvědčit pohany, Hypatie vyznává novoplatonismus a křesťany s ním seznamuje. Shodně odmítnou svoje nápadníky.
Spojuje je i symbol kola, u Kateřiny jako nástroje mučení, u Hypatie kruhový astroláb, který zdokonalila. Liší se však ve způsobu své smrti.
Zatímco Kateřina umírá na pokyn císaře, Hypatii zabijí rozzuření křesťané na rozkaz biskupa Cyrila Alexandrijského (376‒444).
Americký historik a matematik Harold Thayer Davis (1892‒1974) se dokonce domnívá, že Kateřina Alexandrijská byla „vymyšlena jako převrácený obraz a protipól pohanské filozofky Hypatie z Alexandrie“.
Snad jde o pokus křesťanů zastínit pohanskou filozofku, jejíž osud na ně nevrhá zrovna příznivé světlo…
