Za ztrátu praporu hrozila ve starém Římě smrt

Evropské přípravy na třetí křížovou výpravu v roce 1188 vrcholí. Anglický král Richard I., francouzský král Filip August a římský císař Fridrich I. Barbarossa se chystají na cestu.

Nad hlavami mnohonárodnostního vojska brzy zavlají prapory s vyobrazeným křížem.

„Jisté je, že kříž tvoří nejstarší heraldické znamení, jímž se zdobili křižáčtí bojovníci, když odcházeli do Svaté země,“ potvrzuje český heraldik Zdeněk M. Zenger.

První prapory se objevují v roce 1096. Rok předtím na koncilu ve francouzském Clermontu totiž vyzval papež Urban II. (1042 – 1099) k výpravě proti nevěřícím a za znak bojovníků určil červený kříž.

Papež Urban II. propůjčí křižákům jejich symbol, v jehož jméně jdou bojovat.

V první křížové výpravě roku 1096 připevňují jako poznávací znamení kus látky na vztyčené kopí po vzoru nalezeného Kopí osudu.

Během třetí výpravy už musí rozlišovat vojenské oddíly různých národů, proto Angličané používají na praporech bílý kříž, Francouzi červený a Němci žlutý.

Labarum je původně vojenskou standartou zavedenou na Konstantina Velikého.

Znamení státu i národa

Jako první ovšem nese kříž a Kristovy iniciály už tzv. labarum (látka zavěšená na kříži) římského císaře Konstantina Velikého (272 – 337 n. l.) z roku 312 n. l.

Nejstarší látkové standarty (zvláštní druh praporu označující vojenské jednotky), zvané vexillum (z názvu vzniká věda vexilologie, určující pravidla tvorby praporů a vlajek – pozn. red.), používají římské legie.

Prapory se těšily obrovské vážnosti už ve starém Římě. Historik Titus Livius (59 př. n. l. – 17 n. l.) ve své druhé knize Dějin od založení města dokonce mluví o potrestání praporečníků, kteří si nedávali pozor a prapory ztratili. Bez milosti je odsoudili k smrti.

Prapory se využívají hlavně během křižáckých válek. Zbloudilí bojovníci tak podle praporu snadno a rychle najdou svoji jednotku.

Symboly státu a národa

Zlatá éra praporů ale nastává hlavně ve středověku. Často se na ně umisťují heraldické znaky a také barvy vycházejí ze zemských, panovnických či městských znaků. Vexilologie dnes rozlišuje vlajku a prapor.

Vlajka se vztyčuje na stožár, ráhno nebo žerď pomocí lana, na rozdíl od praporu, který se navléká pomocí tzv. rukávu k žerdi a umisťuje do držáku, zvaného tulej. U vlajky se ale dodržuje poměr stran, většinou 2:3. Vlajka symbolizuje stát, prapor národ a lid.

V době prince Viléma Oranžského využívá Nizozemí oranžovou barvu, oranžové vlajky i nizozemské trikolóry jako vůbec první zavlají na nizozemských námořních lodích.

Prvenství drží Nizozemci

Vlajky se vyvinuly z vojenských praporů, které až do 15. století kopírovaly znaky a barvy na štítech, potom se ale začaly zjednodušovat. Zřejmě prvním státem, který vyvěsil vlajku, bylo Nizozemí.

Holandské námořní lodě tak dávaly už v 17. století třepotajícím se látkovým obdélníkem na velkou vzdálenost jasně najevo: „Tato loď patří nám.“