Pomalu se blíží léto a s ním i čas plavek. Zamysleli jste se někdy nad historií toho malého skoro nic, co máte během plavání na sobě?

Počátky koupacích souprav jako samostatných částí garderoby se datují do poloviny 18. století, kdy se ženské plavecké úbory ještě spíše podobaly šatům. Vyráběly se většinou z flanelu nebo z vlny a ženy zahalovaly od hlavy až k patě.

Podstatně lépe na tom v té době byli muži, kteří měli pouze koupací kalhoty. A ani v 19. století to pro ženy nebylo o moc lepší…

Přitom nejstarší prapředky dnešních „moderních“ plavek můžeme najít již v antickém Řecku, kde místní sportovkyně nosily tomu dnešnímu velice podobný dvoudílný úbor.

Tuto módu miniaturních plavek údajně znaly také Římanky, protože se na Sicílii dochovaly mozaiky zhruba z  3. století před naším letopočtem zobrazující ženy v tomto „sportovním“ obleku.

Jednodílné plavky v moderním pojetí pak pocházejí až z počátku 20. století, i když původně ještě bývaly s nohavičkami.

Zcela revolučním se v tomto smyslu stal až rok 1946, kdy francouzský módní návrhář Jacques Heim (1899–1967) jako první představil v květnu 1946 v Cannes svoje dvoudílné plavky s názvem „atome“, nejmenší plavky na světě, které navíc byly vyrobeny z nových pružných materiálů jako nylon nebo latex.

července téhož roku pak představil francouzský inženýr Louis Réard (1897–1984) na módní přehlídce v pařížských lázních své ještě menší „bikiny“.

Tyto plavky pojmenoval podle atolu Bikini, části Marshallových ostrovů v Tichém oceánu, na němž čtyři dny před přehlídkou proběhl americký jaderný pokus. Název měl symbolizovat přímo „atomový výbuch“ ve světě dámské plážové módy.

Na některých plážích byly původně tyto plavky dokonce i zakazovány. Až přišel rok 1956 a s ním film „A Bůh stvořil ženu“, v němž se v bikinách objevila francouzská filmová herečka Brigitte Bardotová (*1934). Najednou bylo všechno jinak.

Díky tomuto filmu i nově používanému materiálu zvanému lycra se tak dvoudílné plavky následně rychle rozšířily do celého světa.