„Byla to úžasná a hluboce milující manželka, která se dokázala vyrovnat s Churchillovým impulsivním a panovačným chováním a jeho zvyky,“ říká současný britský historik Patrick Delaforce o Clementine Churchillové.
S Winstonem to přitom neměla jednoduché.
„Nemám ráda lidi, kteří ve mně vyvolávají dojem, jako kdybych někde nebyla přítomna,“ prohlašuje o Winstonovi Churchillovi (1874–1965) aristokratka Diana Listerová (1893–1983), pozdější lady Westmorlandová.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Rozčiluje ji, že Churchill, vnuk 7. vévody z Malborough (1822–1883), není ochoten vést zdvořilou konverzaci podle britských zvyklostí. Je ironický, jízlivý.
Některým ženám zkrátka vadí, když si z nich někdo střílí a všechno se netočí kolem nich… Mladý Winston ale má ženy rád a líbí se mu. První lásku potkává v indickém Sikandrábádu, kam ho zavádí vojenská služba.
S Pamelou Plowdenovou (1874–1971), dcerou zdejšího zástupce britské vlády, jezdí na slonu, večeří u jejích rodičů. Když ji v roce 1898 v dopise ujišťuje, že ji miluje, chybí tomu ale vášeň. „Ještě se nemusím vázat,“ myslí si.
Jejich cesty se rozejdou, přesto se později budou potkávat a dopisovat si, i když je Pamela vdaná a Winston ženatý. Je za tím ale pouhé přátelství. „Když se s Winstonem poprvé setkáte, okamžitě vidíte všechny jeho chyby.
Zbytek života strávíte obdivováním jeho ctností,“ tvrdí Pamela, která skvěle zvládá roli přítelkyně, se kterou se muž nenudí.
![Clementine Churchillová v roce 1915. V té době žije s Winstonem už 7 let. Unattributed/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/01/2-21-768x1221.jpg)
Tchyni se vyhýbá
Winston si nakonec v srpnu roku 1908 vezme Clementine Hozierovou (1885–1977). Věří, že se z jeho matky Jennie (1854–1921) a manželky stanou přítelkyně, vždyť Jennie se přátelí i s Blanche Hozierovou, matkou Clementine.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Jenže k tomu nikdy nedojde. Snacha se tchyni vyhýbá, jejími radami se neřídí, cítí se v její společnosti nepříjemně. Politik s úspěšně nastartovanou kariérou také vidí, že manželčin klid je jenom povrchní slupkou.
Ve skutečnosti dokáže pěkně vybouchnout a svůj hněv dát najevo. Clementine je rozčarovaná tím, jak velkou úlohu v životě jejího muže hraje práce a mužská společnost.
![Clementine s dcerou, malou Sarah. FOTO: John Lavery/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/01/3-23-768x540.jpg)
Přijímá vítězství i pády
Na některé věci má Clementine odlišný názor než její manžel a nenechá se přesvědčit o opaku. Otevřeně třeba sympatizuje s hnutím sufražetek, bojovnic za volební právo žen.
Vadí jí, že politiku může v zákulisí přes své manžely ovlivňovat jenom hrstka žen ve vyšším postavení. „Zacházení s ženami ve věznicích je otřesné,“ namítá před manželem, když slyší zprávy o tom, jak sufražetky násilím krmí při hladovce.
Vzhledem k tomu, že se Winston roku 1910 stává ministrem vnitra, je ale navenek loajální a mlčí. Chápe, že povinností manželky ministra je respektovat jeho politické názory.
Dekorum zachovává i později, když roku 1911 Churchill nastupuje do funkce jako první lord admirality. Přijímá zkrátka jeho kariéru i se všemi vítězstvími a pády. Vyrovnává se i s tím, když je její muž v roce 1915 odvolán z funkce prvního lorda.
Svoji ženskou seberealizaci Clementine zatím nachází v práci ve výboru muničních továren.
![Churchillovi spolu zůstali přesto, že měli na spoustu věcí různé názory. FOTO: Anefo/Creative Commons/CC0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/01/1-19-768x562.jpg)
Osamění v sídle premiérů
Na svět přivádí děti Dianu (1909–1963), Randolpha (1911–1968), Sarah (1914–1982), Marigold (1918–1921) a Mary (1922–2014).
Často se cítí osamělá, zejména během druhé světové války, když v letech 1940–1945 její manžel zastává funkci premiéra. Clementine se tehdy hodně sbližuje se svojí snachou Pamelou (1920–1997).
S manželem se potkává hlavně ve společnosti, chvilek o samotě je málo. Stýká se s ministry, generály a jejich manželkami, ale k málokomu z nich cítí opravdové přátelství. Nejásá, když se v roce 1951 stává Winston podruhé premiérem.
Věřila, že už se do sídla britských ministerských předsedů na Downing Street číslo 10 nikdy nevrátí. Oba už mají zdravotní potíže a Clementine by nejraději strávila zbytek života v poklidu. I tentokrát ale zůstane svému muži věrně po boku.
![Clementine kráčí za manželovou rakví. Přežila ho o 12 let. FOTO: Jack de Nijs for Anefo/Creative Commons/CC0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/01/5-768x772.jpg)
Kočička a prasátko
Po celý život si Clementine a Winston píšou dopisy, z nichž je cítit oboustranná úcta a náklonnost. Ona se v nich podepisuje jako Cat (Kočička) a on Pig (Prasátko). „Ach miláčku, tolik myslím na Tebe a na to, jak jsi obohatil můj život.
Milovala jsem a miluji Tě velice, ale přála bych si, abych Ti byla bývala zábavnější manželkou,“ adresuje mu roku 1935 vyznání po dlouhých 27 letech manželství.
„Můj miláčku Klemmie, v dopise jsi napsala několik slov, která jsou mi nesmírně drahá, o tom, že jsem obohatil Tvůj život. Ani Ti nedovedu vyjádřit, jak mne to potěšilo, protože mám neustále zdrcující pocit, že jsem zavázán já Tobě,“ odpovídá Winston.
Vydrží to spolu dlouhých 57 let – Winston umírá roku 1965, Clementine o 12 let později.