„Staráme se ke cti a slávě našich zemí, aby místa pustá a neschůdná, jejichž poloha k tomu vhodná jest, syny lidskými obydlena a obdělána byla,“ píše 12. září 1265 český král Přemysl Otakar II. Přikazuje Konrádovi z Lewendorfu, aby „vysadil“ město „Na poličkách (současnou Poličku).“ 

 Nejdříve u nás začátkem 13. století vznikají královská města, která zakládají panovníci. Král k vytyčení a rozměření pozemků na domy a parcely pozve lokátora, organizačně schopného bohatého šlechtice nebo měšťana. Ten jako odměnu za svoji práci získává výhody, například úřad rychtáře.  

Zrození podle magdeburského práva 

Prvenství ve statutu města překvapivě nemá Praha (zpráva o Starém městě s latinským civitas – město udává letopočet 1234), ale severomoravský Bruntál. Magdeburské městské právo získává ještě před rokem 1213 jako první ves v Čechách. Se zakládáním nových měst se po roce 1220 se roztrhne pytel:

vzniká Opava (r. 1224), Litoměřice (1234) a další. 

Pozvání pro německé kolonisty 

Bruntálu šlape na paty moravský Uničov. Začátkem 13. století sem zve moravský markrabě Vladislav Jindřich (1160/1165–1222) německé kolonisty, protože domácích obyvatel se nedostává.

S Němcem Dětřichem uzavírá smlouvu o vytyčení města. Uničovské privilegium má datum 1223.  

Výsadní postavení 

Zájemci si v Uničově mohou zabrat půdu, kterou zvládnou za třicet let obdělat. Podle práva dědičného nájmu za ni ale musí platit majiteli. Za pozemek pro budování domu dávají šest denárů za rok, za lán (cca 18 ha) 60 denárů a jeden korec (cca 93 litrů) obilí. Výsadní postavení jim zajišťuje, že město král nemůže zastavit nebo prodat.