Skip to content

Vznik Československa: Jak obtížný byl návrat vojáků z fronty domů?

První světová válka změnila politické uspořádání světa. Padla rakousko-uherská monarchie a vzniklo mnoho nezávislých států včetně první Československé republiky. Její vojáci přitom ve válce bojovali na obou stranách fronty, ovšem jejich návrat do vlasti byl komplikovaný, zejména proto, že republika musela hned v zárodku čelit bojům o Slovensko. Jak se vojáci vraceli domů?

Na počátku první světové války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Došlo k němu při jeho návštěvě Sarajeva v červnu 1914. Pachatelem byl Gavrilo Princip, člen radikálního hnutí Černá ruka, které bojovalo za nezávislost Srbska na monarchii.

Na Františka Ferdinanda d’Este zaútočil atentátník Gavrilo Princip.

Vypuknutí války

Rakousko-Uhersko poté zaslalo Srbsku ultimátum. Protože ale jeho přijetí by znamenalo ztrátu suverenity, přijali Srbové, na radu svého spojence Ruska, jen devět bodů z deseti. Dne 28. července 1914 proto Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. Podporované přitom bylo Německem (to v aktu vidělo příležitost zaútočit na Rusko). Brzy se vytvořily dvě koalice: mocnosti Dohody na straně jedné a Ústřední mocnosti na straně druhé. Ty pak do konfliktu postupně vtáhly celý svět.

Kdo s koho

Při vypuknutí války stály na straně Dohody Francie, carské Rusko a Británie, později se přidaly Itálie (1915) a USA (1917). Ústředními mocnostmi byly Rakousko-Uhersko a Německo, později je podpořily Osmanská říše (dnešní Turecko) a Bulharsko (1915). Mobilizováno bylo přes 60 milionů vojáků. České království, jakožto součást Rakouska-Uherska, vyhlášení války s nadšením nepřijalo. Lidé konflikt vnímali jako vnucený, navíc namířený proti „slovanským bratrům“, tedy Srbům a Rusům.

Do zbroje!

Ačkoliv byla nálada mezi Čechy stran války pochmurná, mobilizace proběhla bez potíží, což rakouské velení překvapilo. Povoláni byli i záložníci a příslušníci domobrany, takže celkově se do války na straně rakouské monarchie vydal asi 1 400 000 českých vojáků. Protože Češi byli vzdělaní, často v armádě zastávali vysoké posty. Působili i u námořnictva, jako strojníci, dělostřelci či potápěči. Kromě toho se menší počet Čechů (kolem 140 000) později zapojil i do bojů na opačné straně fronty. Šlo o tzv. československé legionáře.

V armádě zastávali čeští vojáci vysoké posty.

Bída, hlad a ztráta svobod

Doma zatím došlo ke zrušení základních ústavních práv, tedy práva na osobní svobodu, na ochranu domácnosti, listovní tajemství, na svobodu shromažďování nebo svobodu tisku i projevu. Byl rovněž rozpuštěn nejvyšší zákonodárný orgán monarchie, Říšská rada. Zemědělská produkce během války poklesla na 40 %, stagnovala i těžba uhlí. V dubnu 1915 byl zaveden přídělový systém. Na venkově byla zabavována mouka, obilí, seno i sláma a hospodářská zvířata. Kvetl černý obchod s potravinami, lidé jedli psy, kočky, veverky i vrány.

První myšlenky na samostatnost

Vyhlídky nevládnoucích národů monarchie na poválečné uspořádání nebyly růžové. Státy Dohody s nimi nepočítaly, takže je s největší pravděpodobností čekala germanizace nebo maďarizace. Po vypuknutí války ale v čele českého protirakouského odboje stanul Tomáš Garrigue Masaryk, poslanec Říšské rady, který silně toužil po vytvoření samostatného československého státu. Zpočátku podporu pro svoji myšlenku ale našel jen u Čechů žijících v zahraničí. V srpnu 1914 pak ve Francii vznikla rota Nazdar (dobrovolná vojenská skupina Čechů a Slováků), v srpnu samostatný oddíl ruské armády zvaný Česká družina.

Československá národní rada

Tomáš Garrigue Masaryk v průběhu roku 1914 cestoval po západní Evropě a světové politiky seznamoval se svou myšlenkou na osamostatnění Čechů. V dubnu 1915 pak předal v Londýně memorandum, v červenci měl projev v Ženevě. Odtud se již ale nemohl vrátit, protože doma byl na něj vydán zatykač. V září téhož roku za ním emigroval i Edvard Beneš. Následujícího roku připravil Milan Rastislav Štefánik přijetí Masaryka u francouzského premiéra a následně vznikla v Paříži Československá národní rada, tedy reprezentativní orgán našeho zahraničního odboje.

Na budoucího prezidenta byl na začátku války vydán zatykač.

Válečné zvraty

V listopadu 1916 zemřel rakousko-uherský císař František Josef I., a tak ho na trůně vystřídal jeho prasynovec Karel V., té době také v Rakousko-Uhersku probíhaly protesty proti hladu a stávky. Císař Karel proto pro uklidnění situace obnovil Říšskou radu i některé ústavní svobody. Dokonce se pokusil o podání mírového návrhu a po jeho odmítnutí Německem sám tajně jednal s představiteli Dohody. Jednání ovšem ztroskotala, navíc byla vyzrazena. V dubnu 1917 vstoupily do války proti Německu USA. V prosinci se postavily i proti monarchii.

Zařídí legie uznání první republiky?

Hlavní představitelé odboje, tedy Masaryk, Beneš a Štefánik, věřili, že uznání samostatné Československé republiky zeměmi Dohody usnadní, když jim budou čeští vojáci pomáhat. S čelními představiteli Francie, Ruska a Itálie tak začali vyjednávat o vytvoření československých legií. Předchůdcem legií přitom byla Česká družina v Rusku, která se také postupně rozrůstala. Češi působili i ve Francii a v srbské dobrovolnické divizi. Skutečné legie vznikly v Rusku na začátku roku 1917, v prosinci pak ve Francii a v dubnu 1918 v Itálii.

Československé legie v Rusku

Situace na východní frontě byla výjimečná tím, že Češi chovali k Rusům sympatie. Nadřazené chování rakouských velitelů jim také nepřidávalo, a tak zde snadněji docházelo k dezercím.  To pak bylo využíváno k negativní agitaci, kdy vina za vojenské neúspěchy Rakouska-Uherska v Rusku se svalovalo na nedisciplinovanost Čechů. Pravdou ale je, že i tam většina Čechů věrně bojovala za císaře.

Češi často bojovali proti sobě.

Legendární bitva u Zborova

V červenci 1917 se odehrála bitva u Zborova (dnešní Ukrajina), ve které českoslovenští legionáři v Rusku zvítězili nad rakousko-uherskými jednotkami. V nich ovšem také bojovali Češi, a tak nezřídka docházelo ke střetům mezi rodinnými příslušníky. Mnohdy bratr bojoval proti vlastnímu bratrovi, otec proti synovi. Bitva byla nicméně využita k následné propagandě, díky čemuž se do legií začalo hlásit více lidí a do konce roku 1917 byl vytvořen armádní sbor. Celkem v legiích v Rusku bojovalo přes 60 000 Čechů (padlo jich na 4000).

Bolševická revoluce

V listopadu 1917 pak došlo k vojenskému převratu v Rusku. Carismus byl svržen a k moci se dostali levicoví bolševici, jejichž cílem bylo uzavření míru s Ústředními mocnostmi. Armády těchto států pak využily oslabení ruských vojsk a dostaly se až do Pobaltí, Běloruska a na Ukrajinu. Nakonec, dne 3. března 1918, došlo k podepsání tzv. brestlitevského míru, mezi Německem, Rakousko-Uherskem a Ruskem. Jeho součástí bylo i ujednání o vzájemném předání si zajatců, tedy i legionářů.

Převrat v Rusku zkomplikoval legiím návrat

Na jaře 1918 měl být uskutečněn přesun legií transsibiřskou magistrálou z Ruska do Francie. Češi byli částečně zbaveni zbraní, dalšímu odzbrojování se však bránili, protože bolševikům nevěřili. Požadovali volný průjezd do Vladivostoku. Sovětská vláda si však nebyla jistá, jak nejlépe s legionáři naložit. Němci žádali jejich vydání, Sověti se však nevzdávali naděje, že se jim podaří vojáky přiklonit na svoji stranu. To ale Československá národní rada důrazně odmítla. Rusové začali v legionářích spatřovat nebezpečí, a tak členové Národní rady v Rusku byli zatčeni.

Další boje na Sibiři

Legionáři záhy pochopili, že další jednání se sovětskou vládou nemají smysl a že je státy Dohody ponechaly vlastnímu osudu. Začali si tedy probíjet vlastní cestu domů. Mezi květnem a říjnem 1918 obsadili asi 500 kilometrů transsibiřské magistrály a posléze si ji podmanili celou. Stali se tak světovými legendami. Dobyli všechna velká města Sibiře, i Jekatěrinburg, ale cara Mikuláše II. s rodinou, kteří zde byli vězněni, už zachránit nestihli (na příkaz Kremlu byli zavražděni).

Velmi dlouhá cesta zpátky

Po dlouhých měsících bojů se v listopadu 1918 českoslovenští legionáři konečně dostali do Vladivostoku. O vzniku samostatného Československa se tak dozvěděli se zpožděním několika týdnů. První spojenecká loď s legionáři na palubě se jmenovala Roma. Z Vladivostoku vyplula 15. ledna 1919 a o dva měsíce později doplula do Neapole. Odvezla 139 vojáků. Mezi loděmi USA, Velké Británie a Itálie byla i jedna, která plula pod československou vlajkou. Jmenovala se Legie.

Legionáři se velmi komplikovaně dostávali zpátky do své rodné země.

Kudy domů?

Lodě pluly buď okolo čínských, indických a arabsko-egyptských břehů do italského Terstu, nebo okolo Japonska přes Tichý oceán k Americe. Odtud se, třeba přes Panamský průplav, dostávaly do Atlantského oceánu, přes který pokračovaly do některého z přístavů ve Francii, Itálii nebo Německu.

Poslední transport, který provedla americká loď Heffron (s 875 Čechy na palubě), se uskutečnil 2. září 1920. Československé legie se tak z Ruska domů dostaly až po dvou letech od ukončení války.

Legie ve Francii

Základ pro zformování legií ve Francii hned na začátku války položili čeští krajané, kteří vytvořili rotu Nazdar (šlo převážně o sokoly, takže název vycházel z jejich běžného pozdravu). Ti se i v květnu 1915 účastnili nakonec vítězné bitvy u Arrasu, kde však utrpěli významné ztráty, a tak jejich rota byla rozpuštěna. V závěru roku 1917 se pak, díky příjezdu legionářů z Ruska a návratu dalších vojáků ze zajetí, začaly ve Francii formovat skutečné legie. Jejich vznik také posvětil francouzský prezident, a to vydáním dekretu o vytvoření samostatné československé armády ve Francii. Tvořilo ji asi 10 000 mužů (560 z nich padlo). Jejich návrat domů byl pozvolný. Pluky byly ihned posílány na Těšínsko (boje od ledna 1919) a Slovensko (od listopadu 1918), kde bránily hranice nově vzniklé republiky.

Návrat legionářů z Francie byl jen velmi pozvolný.

Rok 1918

Situace v Rakousko-Uhersku nebyla začátkem roku 1918 vůbec příznivá. Například nejen civilisty, ale i vojáky trápil nedostatek potravy. Vojákům navíc chyběla motivace k dalším bojům, a tak často hromadně dezertovali. V Čechách zněl stále silněji požadavek na samostatnost. Dne 29. června uznala francouzská vláda Československou národní radu jako základ příští československé vlády, v srpnu ji následovalo Spojené království a v září USA. Císař Karel ve svém manifestu z října 1918 oznamoval federalizaci monarchie, americký prezident Woodrow Wilson ji ovšem nepřijal.

První republika

V českých zemích vznikl 13. července 1918 Národní výbor socialistický, který měl připravit převzetí státní moci. Jeho předsedou byl Karel Kramář. Socialisté si vytvořili Socialistickou radu a usilovali o vyhlášení samostatné republiky. Její vznik ale nezajistili mocensky. Oproti tomu Československá národní rada se 14. října prohlásila za prozatímní vládu a o čtyři dny později vydala Washingtonskou deklaraci, adresovanou prezidentu Wilsonovi a prohlašující československou nezávislost.

Vyhlášení nezávislosti omylem?

Prezident Wilson vytvořil program o 14 bodech, který měl řešit poválečné uspořádání Evropy včetně práva národů na sebeurčení. V reakci na něj pak rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy vytvořil tzv. Andrássyho nótu, která vyjadřovala ochotu Rakousko-Uherska k zahájení okamžitých jednání o příměří. Tato nóta byla dne 28. října 1918 zveřejněna v českém tisku, ale lidé si ji mylně vyložili jako rakouskou kapitulaci. V Praze to tudíž vyvolalo spontánní demonstrace a oslavy konce války. Lidé strhávali symboly monarchie a spontánně vyhlásili nezávislost Československa.

Konec první světové války

Postupně začaly svou nezávislost vyhlašovat i další národy monarchie, a tak se Rakousko-Uhersko rozpadlo. Ještě 3. listopadu 1918 však jeho vláda podepsala příměří se státy Dohody u italské Padovy. Vyjednávat s nimi začali i Němci. Dne 9. listopadu abdikoval německý císař Vilém II. a v Berlíně byla vyhlášena republika. Dne 11. listopadu se vměšování do státních záležitostí Rakouska vzdal i císař Karel I. a opustil Schönbrunn. Německo pak ve stejný den podepsalo v Compiègne příměří. Tím první světová válka skončila, dne 11. listopadu v 11 hodin zavládl na všech frontách klid.

Návrat vojáků

Situace Čechů, kteří bojovali na straně Rakousko-Uherska, byla po vyhlášení míru nelehká. Většinou zůstali bez velení i žoldu (ten si s sebou odvezli velitelé). Nově vzniklá republika měla dost problémů sama se sebou, na Těšínsku vypukly boje o území s Polskem, na Slovensku s Maďarskem. Vojáci se proto museli dostat domů takzvaně na vlastní pěst. Svezli se dobytčákem, šli pěšky nebo někoho umluvili ke svezení… Vracelo se jich přes milion (ve válce padlo asi 140 000 českých vojáků), naštěstí většina jich byla do Vánoc 2018 u svých rodin.

 

 

 

Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …