Češi jsou národem pivařů, o tom není sporu. Ale taková dobrá whiskey také není k zahození. Ovšem vyrobit dobrou whiskey, to dokážou jen opravdoví mistři. A takoví se rodí především v Irsku a ve Skotsku.
Jak je to vlastně správně – whiskey nebo whisky? Ve chvíli kdy ve sklence máme drink z drsného Skotska nebo z Kanady, pijeme whisky. Ovšem nápoj ze zeleného ostrova, tedy z Irska nebo také z USA, je označován jako whiskey.
Jak Irové, tak Skotové používají při výrobě poněkud odlišnou technologii, na kterou se podíváme blíže.
„Láska že hýbe světem? Ani náhodou. Whisky s ním hýbe dvakrát rychleji,“ říkával britský spisovatel Compton MacKenzie (1883–1972).
Obecně platí, že whisky nebo whiskey se vyrábí jako destilát z obilí, nejčastěji z ječmene, kvasnic a vody, který se poté skladuje po určitou dobu v dřevěných sudech. Výsledkem je pak vysokoprocentní alkoholický nápoj, oblíbený zejména v anglosaském světě.
Nejdříve je ječmen očištěn, namočen a poté provzdušněn. Po jeho vyklíčení se suší zelený slad v peci. Při tomto procesu leží na perforovaném dně sušicí pece, přičemž je zespodu vyhříván rašelinou ve Skotsku nebo uhlím a dřevem v Irsku.
Pak zelený slad putuje do meziskladů, což zpravidla bývají sudy, a potom zamíří do mlýna, kde se promění ve sladový šrot. Tento šrot se pak smísí s horkou vodou a vzniklý materiál zvaný sladina končí ve vystírací kádi. Irové navíc používají při výrobě i nesladovaný ječmen.
Káď bývá vyrobena z ušlechtilé oceli nebo litiny. Je vybavena víkem, aby z ní neutíkalo teplo. Sladina je zde promíchána, ovšem výrobní postup zdaleka nekončí. Sladina se ochladí a je vložena do kvasné kádě.
Zde společně s kvasnicemi zahajuje proces kvašení, potažmo výroby alkoholu a oxidu uhličitého.
Pak již může začít destilace. V tomto bodě se Irové a Skotové ve výrobním procesu zásadně rozcházejí. Zatímco Skotové destilují jen dvakrát, Irové netroškaří a svůj materiál proženou destilací hned třikrát.
Palírenský mistr musí být velmi opatrný, protože zde se rozhoduje o osudu celé výroby. Nakonec se „baby whiskey“ dostává do tanku, kde je rozředěna vodou a naplněna do sudů.
Irské přísloví praví: „Nikdy nesmíš jinému muži ukrást ženu a ředit jeho whiskey.“ Irové svou whiskey milují, kdo někdy zažil oslavy jejich národního svátku svatého Patrika v Dublinu, to musí jen potvrdit.
Slavení je bujaré, whiskey a pivo teče proudem a druhý den ráno jsou ulice Dublinu posety odpočívajícími, unavenými, leč stále hrdými Iry.
Možná to překvapí, ale v Irsku v současnosti existují pouhé čtyři palírny whiskey, které produkují 30 různých značek. Existují zde pak ještě další destilerie, ty ovšem už nic nevyrábějí, pouze skladují whiskey z dřívější doby.
Uisge beatha neboli galsky whiskey, což v překladu znamená živá voda, však zůstává stejně jako svatý Patrik a zelená barva irským národním pokladem.
