Jsou muži slepou vývojovou větví? Potřebuje je vůbec někdo? Vyhynou? A mají to už skutečně „za pár“, jak se radují militantní feministky? To jsou otázky, které se objeví, když svět oblétne zpráva „Muži vyhynou, jsou jen odpad!

“ Podle věhlasné vědkyně už prý proces vymírání dávno začal.

Mužský chromozom se rozpadá

Profesorka Jennifer Gravesová, která se věnuje evoluční genetice na univerzitě v australském městě Canberra, zveřejní zprávu podle níž je mužský chromozóm Y už jen prázdný vrak mířící k zániku. Jenže když nebude chromozómu Y, nebude ani mužů.

Protože mužské pohlaví je u člověka určeno právě přítomností chromozomu Y. Jakmile v zygotě (buňka s kompletní sadou chromozómů vznikající oplodněním) chybí, narodí se holčička. Situace je prý vážná.

Ženský pohlavní chromozom X obsahuje 1098 zdravých genů s rozmanitými funkcemi. Mužský Y na tom byl kdysi stejně, jenže v průběhu milionů let se začne rozpadat. „Před 300 miliony let měl chromozom Y přibližně 1400 genů.

Teď už je aktivních jen 45,“ říká Gravesová. Zbytek genů chromozomu Y je neaktivní a v podstatě neobsahuje nic důležitého. A lepší to údajně nebude.

Blíží se konec jeho životnosti?

Situaci totiž nenapomáhá ani skutečnost, že zatímco žena má dva velmi stabilní chromozomy X, a tedy všechny geny tohoto chromozomu po dvou, muž má jen jeden, a to znamená, že každá mutace je závažnější než u ženy, kde druhá zdravá kopie genu může negativní účinek mutace vyrovnat.

„Pokud je u mužů gen poškozen, ocitá se na sestupné spirále,“ říká Gravesová. Podle těchto zpráv to vypadá, že se mužský chromozom blíží k hranici své životnosti. Marně se však Amazonky těší na svět plný žen a žádných mužů.

Ženy se totiž nemohou stát jediným druhem (jako je tomu v případě některých ještěrek). Existuje totiž minimálně 30 genů, které jsou aktivní pouze při oplodnění vajíčka spermií. Znamená to konec lidské rasy?

Není třeba se bát

Podle výzkumů začal chromozom Y „chátrat“ přibližně před 166 miliony lety tempem přibližně 10 genů za milion let. Při této rychlosti by tedy mohl zaniknout přibližně za 4,5 milionů let. Což je sice z hlediska evoluce za chvilku, ale z pohledu lidstva v nedohlednu.

Britský vědec Chris Mason říká: „Věda bude mít dost času něco s tím udělat. Nehledě na to, že existují mnohem pravděpodobnější příčiny vyhynutí lidstva.“ Jsou tu i další uklidňující zprávy. Bostonský biolog David Page zjistí, že za posledních 25 milionů let, od doby kdy se předkové člověka oddělili od opic, ztratili lidé minimum genů a je tedy velká pravděpodobnost, že se degradace chromozomu Y stabilizovala.

Matematické modely dokonce naznačují, že během příštích 10 milionů let se žádný zánik konat nebude. Jak je to možné?

Odpad? Ne, záložní kopie

Existuje myš se samičími pohlavními chromozomy XX, které nesou jen nepatrný kousek chromozomu Y s genem SRY. A přece se tato myš rodí jako sameček. Zdá se tedy, že na celém samčím chromozomu je klíčový pouze jediný gen – SRY, který podmiňuje vývoj varlat.

Během sekvencování chromozomu Y navíc vědci zjistí, že obsahuje řadu často se opakujících a téměř zcela stejných úseků DNA, které lze „číst“ oběma směry stejně. Tak extrémně dlouhé a stejné úseky DNA přitom nikde jinde nalezeny nejsou.

„Dokazuje to přítomnost mechanizmů, které dvě podobné sekvence DNA mění v identické,“ vysvětluje Page. Některé jsou přítomny ve 2 až 6 kopiích, jeden gen má dokonce 35 kopií. Zdá se, že si chromozom Y vyvinul jedinečný systém obrany proti degeneraci a udržuje svou genetickou funkčnost zdvojením důležitých oblastí, které se vzájemně opravují.

Že nebude tak zle přiznává i sama Gravesová: „V případě zániku Y se jeho geny mohou přesunout na jiný chromozom. Tak jako se to stalo u japonské ostnokrysy, která chromozom Y zcela postrádá.“