„Všechny peníze shrábnou sázkaři a my z toho nemáme vůbec nic,“ zuří janovský dóže. Politická loterie je v plném proudu. Naštěstí to už brzy bude minulostí. Nová lotynka s čísly přinese do městské kasy pořádně tučné zisky.

Pět politiků se losuje v italském Janově pomocí Lotto di Genova prokazatelně od roku 1528, na kandidáty se ale zřejmě sázelo už od 12. století. Co se z nich financovalo není známo, protože peníze šly do soukromých kapes sázkařů.

Tolerovalo se to na oplátku za stále se zvyšující daně. Perličkou je, Do roku 1610 sloužila loterie pro určení pěti poradců dóžete, potom se změnila v číselnou.

Horkokrevné debaty

Dva horkokrevní Italové spolu čile diskutují na janovském náměstí. Píše se rok 1609 a schyluje se k novému losování dóžecích poradců z velké městské rady. Současná pětice odejde a nahradí ji nová krev vybraná z devadesáti městských radních.

Kdo to bude, ale samozřejmě neurčuje vůle lidu, ba ani městská rada samotná, ale náhoda! „Ani tehdejší mocní si nechtěli dělat zbytečné nepřátele, proto o výběru rozhodoval los,“ uvádí všechno na pravou míru současný autor Ivo Kasal.

Úkolem úředníků je vepsat všech devadesát jmen členů rady na lístečky s čísly. Ty pak přede všemi vloží do připraveného osudí. Sám dóže sáhne dovnitř a postupně vytáhne pět vyvolených.

Dóže nechce přijít o peníze

„Dej na mne, sázím na Caffarelliho, ten určitě vyhraje,“ gestikuluje živě jeden z mužů. Druhý ale zavrtí hlavou. „Ne, mezi vybranými nebude,“ pochybuje nevěřícně. Mezi jeho favority nepatří.

Oba muži si vsadili, a teď už se nemohou dočkat, zda jejich horké tipy vyjdou. Janovští podnikavci mají ze sázení dobrý byznys. Politika zajímá každého a muži se nechají na hazard rádi zlákat.

Janovský dóže se ovšem vzteká, že všechny peníze plynou do kapes sázkařů a dóžecí pokladna z nich nemá nic. „Navrhněte mi, co s tím,“ obrátí se proto na svého bankéře Benedetta Gentileho.

Místo jmen padnou čísla

„Roku 1610 (některé prameny uvádějí i rok 1620 – pozn. red.) připadl však janovský bankéř Benedetto Gentile na myšlenku, že nahrazením 90 jmen, na něž bylo zvykem sázeti – pouhými 90 čísly, bylo by lze konati tyto oblíbené hry častěji, což se velice rychle a pevně ujalo, a již v XVIII. století razilo si cesty i za hranice,“ popisuje český autor Julius Brabec (1881 – 1953), jak se objevila janovská loterie.

Díky Gentilemu mohou loterii vyhlašovat častěji než jednou za rok, a hlavně hrát o peníze.