V sedmi letech mu naměří IQ 118, ve škole exceluje a ještě jako 20letý navštěvuje bohoslužby. Jen těžko uvěřit, že David Berkowitz se po nocích potuluje městem a zcela bezdůvodně střílí do lidí!

Přestože sám sebe označuje jako nepolapitelného, soud mu vyměří 365 let za mřížemi.

Tělo 18leté Valentiny Surianiové leží v autě v tratolišti krve. Její pleť je mrtvolně bledá, oči otevřené dokořán. Jen kousek opodál se povaluje podivný vzkaz. „Na shledanou, loučím se a dobrou noc. Policie, dovolte mi postrašit vás slovy: Já se vrátím!

Já se vrátím!“ píše neznámý muž, který si přezdívá „Samův syn“. A plané jeho výhružky rozhodně nejsou. Jen tři měsíce nato se tajuplný vrah opět přihlásí o slovo a rozstřílí teprve 20letou Stacy Moskowitzovou!

Nechtěné dítě

Dětství Davida Berkowitze (1953) není zrovna idylické. Přijde na svět 1. června roku 1953 v New Yorku poté, co jeho matka Betty Broderová prožije krátký románek s ženatým mužem.

Ten se však k zodpovědnosti příliš nemá, a jakmile se dozví, že je Betty těhotná, pošle ji k šípku. Zoufalá žena zůstane sama, s pár dolary v kapse, a tak se nakonec rozhodne dát syna k adopci.

Davidovi není ještě ani jeden měsíc, když se ho ujmou manželé Nathan a Pearl Berkowitzovi, židé z Bronxu.

Génius, nebo šílenec?

Se svými spolužáky ve škole si David příliš nerozumí. Ačkoliv je nadprůměrně inteligentní a skvěle hraje basketbal, učení ho záhy přestane bavit a většinu času věnuje vandalismu. Krade, zakládá drobné požáry a vyžívá se v týrání zvířat.

Krátce poté, co oslaví dvanáctiny, zemře mu matka na rakovinu prsu. Davidovi se zhroutí svět. S otcem si totiž příliš nerozumí, a tak ihned, jakmile dokončí střední školu, narukuje do americké armády.

Tady taky začne experimentovat s drogami, vyzkouší LSD, marihuanu, meskalin i amfetamin.

Nůž vymění za pistoli

Počátkem roku 1973 se v Davidovi cosi zlomí. Pravidelně navštěvuje bohoslužby, upne se ke křesťanství a rok nato se nechá pokřtít na člena církve. Jeho zanícení však velmi rychle opadne.

V roce 1974 opouští armádu, vrací se domů a připojuje se k okultistické sektě, která provádí podivné spiritistické seance a věštění. Svůj první násilný čin spáchá David v pouhých 22 letech, kdy napadne dvě neznámé ženy nožem.

Obě z útoku vyváznou živé, Berkowitze však nejsou schopny popsat a policie se tak nemá čeho chytit. A David už mezitím plánuje další útok. Ten bude tentokrát obzvlášť brutální!

Policii chybí stopy

Před domem v jižní části Bronxu zaparkuje auto. „Díky za svezení, uvidíme se zítra,“ loučí se Donna Lauriová se svou kamarádku Jody Valentiovou.

Sotva se však natáhne ke klice od dveří, vtrhne do jejich vozu Berkowitz a začne do dívek střílet hlava nehlava. Donna je na místě mrtvá, Jody má štěstí a přežije.

Šíleného střelce popíše jako 30letého, hladce oholeného bělocha, avšak policii takový popis nestačí. Je jen otázkou času, kdy Berkowitz udeří znovu.

Prožene jí hlavou kulku

Touhu zabíjet udrží vyšinutý maniak na uzdě sotva půl roku. V lednu 1977 zaútočí na mladé snoubence a jen dva měsíce nato prostřelí hlavu nadané studentce kolumbijské univerzity Virginii Voskerichianové.

Teprve tehdy detektivové zaregistrují, že jsou všechny vraždy provedeny stejnou zbraní ráže .44 a dojde jim, že mají co do činění s nebezpečným sériovým vrahem. Překřtí ho na „.44 Caliber Killer“ a rozjedou pátrání ve velkém.

Vysmívá se detektivům

V ulicích New Yorku je živo. Policisté hlídkují, kde se dá, a prověřují každého, kdo se jim jen trochu nezdá. Přesto ještě v dubnu toho roku zaútočí Berkowitz znovu, a to jen pár bloků od místa, kde zabil svou první oběť, 18letou Donnu.

Tentokrát si vezme David na mušku mladý milenecký pár, Valentinu Surianiovou a Alexandra Ezaua, a dokonce má tu drzost pohodit vedle jejich zkrvavených těl ručně psaný dopis. Vyhrožuje v něm policii, že se vrátí, a sám sebe nazve nepolapitelným monstrem.

Podobných vzkazů pošle Berkowitz na stanici ještě několik a získá díky nim novou přezdívku – Samův syn.

Drží se stejného scénáře

Tři měsíce o sobě David nedá vědět, pak ale opět vyrazí do ulic. Věří, že má nad policisty navrch, a tak svou strategii nemění. Vyhlédne si zamilovanou dvojici sedící v autě, přiběhne k ní se zbraní v ruce a začne do ní divoce pálit.

Stacy Moskowitzová jeho běsnění nepřežije, její partner Robert Violante vyvázne, avšak oslepne na jedno oko. Vyšetřovatelé jsou bezradní. Mrtvých obětí přibývá a oni jsou stále ve slepé uličce.

Osud, nebo náhoda?

Na Berkowitzovu stopu přivede policisty pouhá náhoda. Jednoho teplého srpnového odpoledne si totiž všimnou špatně zaparkovaného auta Ford Galaxy, v němž posléze najdou vražednou zbraň i jeden z dopisů od takzvaného Samova syna. Klec v tu ránu spadne.

David je zatčen, aniž by cokoliv popřel. „Máte mě. Co vám trvalo tak dlouho?“ diví se jen, když mu vyšetřovatelé nasazují pouta.

Zabíjet ho prý nutí sousedův pes!

Soudní výslechy se táhnou téměř rok. V Berkowitzově špinavém bytě plném odpadků a nejrůznějšího smetí zabaví policisté mapu s vyznačenými místy zločinů i podrobný deník, v němž se zvrhlý vrah ke všem svým činům doznává.

Berkowitz je klidný, spolupracuje a mimo jiné přizná, že přezdívku Samův syn si nevzal po svém adoptivním otci, ale po sousedově labradorovi, který ho prý k násilným činům naváděl.

Soudní psychologové ho klasifikují jako paranoidního schizofrenika posedlého vnitřními démony a pošlou ho na 365 let do vězení.

Na vině jsou ženy!

Berkowitzovo chování nedá spát ani otrlým vyšetřovatelům, a tak ho o několik měsíců později navštíví Robert Ressler, veterán FBI, a udělá s ním několik rozhovorů.

Teprve tehdy vyjde najevo, že si David celou podivnou historku kolem sousedova psa vycucal z prstu.

Resslovi naopak přizná, že vraždí kvůli tomu, že není schopen si vybudovat fungující vztah s jakoukoliv ženou a až díky jejich pronásledování a masakrování se dokázal sexuálně uspokojit.

Rovněž uvede, že se na místa činu často vracel, aby si brutální scénky zas a znovu přehrával v hlavě, což ho nesmírně vzrušovalo.

O propuštění nepožádá

Počátkem roku 1987 se Berkowitz nechá pokřtít. Prohlásí se za znovuzrozeného křesťana a za svým tvrzením si dodnes sveřepě stojí. O možném propuštění vůbec neuvažuje.

V březnu roku 2002 dokonce pošle guvernérovi státu New York žádost, aby jeho slyšení o propuštění na dobré slovo zrušil. V současné době je vězněný v nápravném zařízení Sullivan Correctional Facility.