Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, muž, jehož jméno zní jako symbol moci, vzestupu a pádu během krvavé třicetileté války, končí svůj život násilnou smrtí 25. února 1634 v Chebu. Oficiální verze historiků je jasná:

zavražděn je na tajný příkaz císaře Ferdinanda II. nebo z rozhodnutí velení císařské armády ve chvíli, kdy je obviněn z vlastizrady. Je to tak?

Přesto i po čtyřech stech letech zůstávají otazníky nad tím, kdo a proč skutečně stojí za jeho vraždou. Byla to politická objednávka císaře, nebo spíše zrada jeho vlastních důstojníků, kteří se obávali jeho rostoucí moci?

Nebo možná kombinace obojího, v níž se prolínají ambice, strach a strategická kalkulace?

Císařův rozkaz a politická objednávka

V první polovině 17. století patří Albrecht z Valdštejna (1583-1634) k nejmocnějším mužům Evropy.

Jako „generalissimus“ císařských vojsk během třicetileté války si získává rozsáhlou moc a obrovské bohatství, což se nezamlouvá mocenské elitě ve Vídni. V roce 1633 se jeho vztah s císařem Ferdinandem II. (1578-1637) rychle zhoršuje:

Valdštejn váhá s postupem armády, vyjednává s protestantskými silami a jeho neomezené ambice vzbuzují podezření z vlastizrady.

Dne 24. ledna 1634 Ferdinand II. vydává tzv. patent, který sesazuje Valdštejna z funkce vrchního velitele, a dává instrukce, aby armáda už neprojevovala loajalitu vůči němu, doslova ho stahuje z velení.

Tento akt je de facto příkazem k likvidaci jeho politické a vojenské moci, ačkoliv císař prý nepřikazuje otevřenou vraždu.

Z této verze historikové vyvozují, že císařský dvůr považuje Valdštejna za nebezpečného konkurenta s vlastním politickým programem, který by mohl oslabit habsburskou autoritu.

A tak ve chvíli, kdy se Valdštejn snaží udržet si armádu a své postavení podpisem tzv. Pilsenského reversu, vnímá Vídeň jeho jednání jako definitivní odklon od císaře a dává nepsaný „povolení“ k jeho odstranění.

Vnitřní zrada důstojníků a vojáků

Podle britské Encyclopaedia Britannica nebo jiných odborných pramenů plán na Valdštejnovu smrt provede skupina irských a skotských důstojníků, Walter Butler, Walter Leslie a John Gordon, kteří jednají prakticky v souladu s císařskými instrukcemi, ale je to spíše vojenská operace bez přímého císařova podepsaného příkazu k vraždě.

Tyto důstojníky k akci vede strach a touha zachovat si své postavení, majetek a životy, když Valdštejna odvolají a označí za rebela.

Poté, co ho sesadí a armáda se přiklání k císaři, přichází moment, kdy jeho vlastní vojáci neodmítají vraždu a Valdštejn se stává pochybným vítězem i obětí vlastního vojenského aparátu.

Známého momentu se účastní Walter Deveroux, který v Pachelbelově domě v Chebu probodává Valdštejna svou partyzánou, když je generál slabý a nemocný, a to v momentě, kdy se už zřejmě nechce bránit.

Tohle vysvětlení už není tolik „vysoká politika“, ale spíše reakce vojáků na dezorientaci a chaos, který nastal ve velitelských strukturách císařské armády.

Historická vysvětlení a debaty

Historici a autoři válečných dějin se v detailech liší. Někteří, jako Peter H. Wilson ve své knize The Thirty Years War:

Europe’s Tragedy, vnímají Valdštejnovo sesazení a vraždu jako vyvrcholení konfliktu mezi ambicemi jednotlivce a státní suverenitou, kdy habsburský dvůr už nemá jinou možnost než odstranit muže, kterému nefandí.

Podobně dramatické literární zpracování nabízí Friedrich Schiller v trilogii dramat Wallenstein (Wallensteins Tod), která reflektuje osobní a politické rozpory uvnitř Valdštejnovy kampaně, i když v dramatizované podobě, přesto s jasným důrazem na zradu a tragédii vůdcovy osamělosti v politickém sporu.

Vedle toho stojí další biografie a monografie o Valdštejnovi, které sledují i širší souvislosti v rámci dějin třicetileté války a jeho role v ní, například kniha Josefa Polišenského: Valdštejn, Ani císař, ani král.