Anna, pražská měšťanka a matka početné rodiny, vstává roku 1870 každý den mezi pátou a půl šestou ranní. Služebnictvo je už tou dobou na nohou, budí se chvíli před ní.
Nejpozději v půl sedmé už musí být paní domu i její čtyři děti oblečené, umyté a připravené ke snídani.
Po jídle Annu čeká úklid, nákupy, je-li chvíle času, stihne se věnovat i šití. Když odbíjí poledne, oběd musí být na stole. Pak přicházejí na řadu domácí práce. Většina žen si zvládne odpočinout až po večeři, a to třeba pletením nebo četbou.
Společná modlitba celé rodiny kolem deváté večer znamená končící den a všichni míří do postele.
Muži mají širší zájmy
V 19. století se poprvé objevuje pojem volný čas. „Muži se zmocnili volného času o poznání dříve: vždyť museli odpočívat po práci.
Ženy především ve středních vrstvách, manažerky domácností, ohrožovala zahálka, fenomén, jehož se obávaly církevní autority…,“ uvádí současná historička Milena Lenderová.
Nezapomene podotknout, že zatímco muži měli sféru zájmů mnohem širší, paní domu „byla ještě v sedmdesátých letech ze zájmových činností povolena toliko četba“.
Nejdřív povinnosti, potom zábava
Musela zkrátka dát přednost povinnostem před zábavou. Muži ale navštěvují různé zájmové spolky a celá rodina si může třeba vyjet někam na letní byt.
„Navštěvovat cizí země, obdivovat architekturu jejich měst, poznávat jejich zvyky a obyčeje… to vše se stávalo od 19. století stále dostupnějším už nejen pro zámožné šlechtické a měšťanské rodiny, ale i pro široké střední vrstvy,“ dodává Lenderová.
