Voda a zase voda. Rozzuřený živel úplně pohltí dřevěný most přes řeku Vltavu přes Prahu. Není z něho vidět ani kousíček. Poprvé máme doložené zprávy o povodni z konce 11. století.

Kronikář Kosmas (asi 1045–1125) v roce 1091 popisuje pražské podhradí, který prý tvoří dvě osady a tržiště. Není ale jasné, jaké tržiště myslí.

I když je centrum městského života hlavně na levém břehu řeky, postupně se osidluje i pravý břeh (dnešní Staré Město). Už někdy na počátku 12. století oba břehy řeky spojuje dřevěný most, který nahrazuje brod.

Stojí pravděpodobně v místě dnešního Mánesova mostu. Určitě po něm davy kupců proudí už v roce 1118. Tehdy se Vltava rozvodní a její hladina vystoupí na deset loktů (téměř šest metrů) nad most. Jde o vůbec první doloženou povodeň v Čechách.

První kamenný most v Čechách, postavený v Praze v letech 1158–1172 a nazvaný po české královně Juditě Durynské (1135–1174), manželce Vladislava II., zničí 3. února 1342 katastrofální povodeň. Neochrání ho ani ledolamy a kamenné roubení.

Jeho zbytky nyní najdeme v malostranských sklepeních. Na další most z kamene si Pražané musí počkat.

Oblouky podlehnou zkáze

Někdy na konci 19. století prý Karlův most poškodila velká povodeň. Rozvodnění Vltavy kulminovalo 4. září 1890. Rozbouřenou řekou se tehdy valí spousty klád z utržených vorů a zprudka narážejí do mostních pilířů.

Osudného dne v půl šesté ráno zkáze podléhají dva oblouky Karlova mostu, o čtyři hodiny později spadne ještě jeden. Po dobu dalších dvou let se pak Pražané musejí spokojit s pouhou dřevěnou konstrukcí, která nahrazuje zničené oblouky.

Jejich oprava je dokončena teprve 19. listopadu 1892. Využívá se při ní nová metoda, kdy jsou pilíře umístěny na železných kesonech – speciálních potápěčských zvonech, vyplněných betonem, aby byly pevnější a snáze odolaly dalším náporům rozzuřených vod a předmětů, které řeka přinese.

Tajemství Bradáče

Na staroměstské nábřežní zdi Karlova mostu dnes uvidíte kamennou tvář, nazvanou Bradáč, která byla kdysi součástí pilíře Juditina mostu. Když Vltava dostoupla k Bradáčovým vousům, bylo zle, hrozila velká voda.

Říká se sice, že obličej je portrétem stavitele mostu, ale pravda je nejspíš jiná. Jde pravděpodobně o zbytek nedochované mostní výzdoby, která prý byla velice bohatá.