Co bychom si bez něj počali. Bolest, záněty, horečka, na to všechno je kabrňák. Podle některých výzkumů dokonce snižuje riziko srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice a působí preventivně proti cukrovce či Alzheimerově chorobě. I proto je aspirin nejužívanějším lékem na světě.

Americký spisovatel Kurt Vonnegut (1922–2007) kdysi prohlásí: „Většina věcí na tomto světě nefunguje, aspirin ano.“ Ví dobře, o čem mluví. Vždyť 20. století, ve kterém stráví většinu života, je občas přezdíváno „Věk aspirinu“.

V některých zemích Latinské Ameriky se například v době mezi světovými válkami používá jako platidlo a v červenci 1969 ho má v lékárničce i posádka Apolla 11 při své cestě na Měsíc.

Ve dvou se to lépe bádá

Cesty k velkým objevům jsou většinou vyšlapány banálními důvody. A aspirin není výjimkou. Mladý německý chemik Felix Hoffmann (1868–1946), od roku 1894 zaměstnanec chemičky Bayer, na konci 19. století horečnatě přemýšlí, jak ulevit svému nemocnému otci.

Ten odmítá léčit svůj silný revmatismus s pomocí salicylátu sodného, který nejenže odporně chutná, ale rovněž v rámci vedlejších účinků obrací jeho žaludek naruby. A tak Hoffmann začne hledat méně agresivní alternativu.

Sám na to ovšem nestačí, a tak velmi rád přijme pomocnou ruku zkušenějšího kolegy Arthura Eichengrüna (1867–1949).

Gerhardt nerozpozná potenciál

Základem práce obou mužů je úsilí francouzského chemika Charlese Frédérica Gerhardta (1816–1856), který už v roce 1853 syntetizuje kyselinu acetylsalicylovou (budoucí aktivní sloučenina aspirinu), jenže bohužel v nestabilní a nečisté formě.

Jeho lék i tak vykazuje menší dráždění žaludku, jenže Gerhardt, nevidíc v něm žádný potenciál, v práci nepokračuje. Hoffmann s Eichengrünem jsou trpělivější. A také jsou na to dva. A tak se 10. srpna 1897 zapíší do dějin.

Ten den se jim podaří to, co Gerhardt nedokázal. Jako první na světě syntetizují kyselinu acetylsalicylovou v čisté a stabilní formě. Bez výrazných vedlejších účinků. Společnost Bayer okamžitě zavětří obří potenciál.

Původně v prášku

V lednu 1899 je odklepnut název Aspirin a krátce nato zahájena jeho výroba. Bayer cíleně rozesílá malé balíčky léku lékařům, lékárníkům a nemocnicím s doporučením na použití aspirinu a prosbou o zpětnou vazbu v podobě článků o jeho účincích.

Zajímavé je, že původně je na trh uveden v práškové formě. Bayer ho dodává do lékáren v malých, 250gramových skleněných lahvičkách, ze kterých je poté odváženo 500 mg prášku a vydáváno zákazníkům v malých papírových sáčcích. V klasických tabletách je dostupný od roku 1900.

Kladivo na španělskou chřipku

Jméno si udělá hlavně v letech 1918–1920, kdy svět devastuje pandemie španělské chřipky. V té doby si získá pověst jednoho z nejsilnějších a nejúčinnějších léků.

Jeho vlastnosti snižující horečku poskytnou mnoha nemocným pacientům dostatek síly k překonání infekce.

A když v roce 1969 zamíří s Apollem 11 na Měsíc, americký astronaut Buzz Aldrin (*1930) po návratu na Zemi prohlásí, že „aspirin byla jediná věc, na kterou se mohli opravdu spolehnout“. V současnosti se vyrobí kolem 100 miliard tablet tohoto léku ročně.