„Odmítnete-li, neručím za váš život,“ apeluje 19. února 1913 Pedro Lascuráin na mexického prezidenta Franciska Ignaciu Maderu. Snaží se zajatce v Národním paláci v Mexico City přesvědčit, aby odstoupil ze své funkce.
Sám přitom netuší, že stal směšnou figurkou na šachovnici jiného mocného muže, generála Victoriana Huerty.
Politická situace v Mexiku na počátku roku 1913 se podobá sudu střelného prachu.
Vláda prezidenta Franciska Ignacia Madery (1873–1913), v níž jako ministr zahraničí zasedá i Pedro Lascuráin (1856–1952), rozhoduje v liberálním duchu. Tváří se, jako by ekonomické a sociální problémy země vůbec neexistovaly.
Jakékoli reformní hnutí udusí hned v zárodku. Proti sobě má ovšem armádu. Vojenské síly využívá generál Victoriano Huerta (1856–1952).
S pomocí svých nohsledů svrhne 19. února 1913 Maderu i jeho viceprezidenta Josého Mariu Pina Suáreze (1869–1913), který zůstává svému šéfovi věrný.
Odstranit z funkce musí ale i generálního prokurátora Adolfa Vallese Bacu (1873–1937).
Hlavě státu usilují o život
Když se Madero, Suárez i Baca dostanou ven ze hry o prezidentský úřad, čtvrtým v pořadí na převzetí moci je podle mexické ústavy z roku 1857 ministr zahraničí. „Stáváte se prezidentem Mexika,“ obrátí se 19. února 1913 v 17.15 hodin Huerta na Lascuráina.
Budí tím zdání legitimity celé akce. Všechno je přece podle ústavy. Sehraje v celém převratu nevděčnou úlohu. Vystudovaný právník, někdejší starosta Mexico City a ministr zahraničních věcí má přesvědčit zajatého Madera, aby se vzdal úřadu.
„Usilují vám o život,“ zdůrazňuje sesazené hlavě státu. „Postoupíte-li svoji funkci, nic se vám nestane,“ dodává. Madera nakonec přikývne a abdikaci podepíše. Brzy se ale ukáže, že krk si svojí vstřícností stejně nezachrání.
Jediné rozhodnutí prvního muže
Nové funkce prvního muže Mexika si Lascuráin užívá pouhých 45 minut (některé prameny ale dokonce uvádějí jenom 15, jiné 55 minut). Huerta totiž samozřejmě chce prezidentský úřad pro sebe.
Potřebuje, aby celá akce proběhla legálně, a pro tuhle hru je loajální Lascuráin skvělou figurkou. „Jmenujte mne ministrem vnitra,“ přikáže Huerta krátce před 18. hodinou čerstvé hlavě státu.
Lascuráin samozřejmě poslechne a tenhle krok se do historie zapíše jako jeho první a zároveň poslední prezidentské rozhodnutí.
Pátým v pořadí na prezidentský úřad je podle zákona ministr vnitra, takže i teď jde o zákonný postup předání funkcí. Nový prezident zbytečně neotálí a zbaví se svých protivníků.
Nedaleko věznice v Mexico City se pouhé tři dny po úspěšném vojenském převratu ozve střelba. Umírá bývalý prezident Madera i jeho zástupce Suárez.
Protivníky zlikviduje kulkou
Jakmile ale zprávy o smrti Madery i jeho viceprezidenta proniknou na veřejnost, v lidech to vyvolá odpor. „Pryč s Huertou,“ sílí hlasy. Generál prosazuje vojenskou diktaturu.
Zdvojnásobuje stav armády, do čela jednotlivých mexických států jmenuje vojenské guvernéry.
Nedokáže si ale poradit s hospodářskými problémy a napětí vyústí v občanskou válku, kde proti němu stojí guvernér z Coahuily Venustiano Carranza (1859–1920). Získává stále větší podporu a Huerta si proto prezidentské funkce moc neužije.
Už v srpnu 1914 mu nezbude než před svými odpůrci utéct do exilu. Lascuráin, prezident rekordman je na tom mnohem lépe. Opouští veřejné funkce a tiše se vrací zpátky ke své právnické praxi.
Je jmenován profesorem a rektorem na Free School of Derecho a dožije se úctyhodných 96 let.