Skip to content

Uplácel český podnikatel Lanna celníky pivem?

V červenci 1824 se z Českých Budějovic do Prahy plaví na lodi Vojtěch Adalbert Lanna, syn majitele českobudějovické loděnice Tadeáše Lanny. Když Vojtěcha po hádce s profesorem vyhodí ze studií na pražském Polytechnickém ústavu (dnešní České vysoké učení technické), pomáhá otci se stavbou lodí a s náklady soli a tuhy míří po Vltavě do Prahy a dál.

Na řece je ale tentokrát velká voda a do vrat jezu v obci Horní Lipovsko (zanikla při stavbě vodní nádrže Orlík) se v takovém stavu živlu špatně vjíždí. Loď najíždí na levý ledolam a láme se v půli. Posádku dál unáší proud vody.

Vojtěcha Lannu sice vyhodili ze studií, ale to ho rozhodně nezlomilo. Pustil se do podnikání a sklidil velký úspěch.

Prodá i vory
Situaci naštěstí sleduje ze břehu Jan Mrzena, mládek ze zdejšího mlýna. „…vytáhnuv hákem Lannu, zápasícího již se smrtí, u nedaleké skály přivedl jej zase k vědomí,“ líčí dramatické okamžiky tehdejší novinový reportér J. Hanzlík. Zachráněný loďař skládá vrátenské zkoušky zaměřené na řízení vorů a staví si svá vlastní plavidla. Chce získat zkušenosti, proto s nákladem tuhy a sudů s českobudějovickým pivem pluje až do Hamburku. Zastavuje se v každém větším městě a navazuje obchodní kontakty. Když se německým celníkům něco nelíbí, podstrčí jim soudek s pivem. Prodá nejenom zboží, ale i vory.

Detail Lannovy vily v dnešné Pelléově ulici na Praze 6. Podnikatel si ze svých zisků postavil velké sídlo.

Udržuje nejnižší ceny
Po otcově smrti se Vojtěch Adalbert Lanna (1805 – 1866) úspěšně postará o matku a čtyři mladší sourozence. „Ve čtyřiadvaceti letech se stal nájemcem všech vodních staveb na Vltavě a o čtyři roky později i na Labi,“ píše současný autor Miroslav Hlaváč. Mladý Lanna obchoduje se stavebním a loďařským dřívím, staví vory a lodě, dodává zboží až na sever Německa. V letech 1829 – 1831 dostane zakázku na udržování splavnosti Vltavy.

“Pantáta” má v Českých Budějovicích sochu. Jeho dělníci vnímali svého šéfa jako dobrého člověka.

Nabízí neuvěřitelně nízké ceny, ale jeho práce přitom snese ta nejpřísnější měřítka. Postupně rozšiřuje okruh svého podnikání na stavebnictví. Touží se pustit i do těžby železné rudy a železářství, ve kterém vidí budoucnost, ale na jihu Čech marně hledá příležitost. Osud mu ji nakonec přihraje jinde v podobě vstupu do Kladenského kamenouhelného těžařství.

Na pražský olšanských hřbitovech má Lanna nákladnou hrobku. Zemřel na selhání srdce vyčerpáním.

Šéfovi říkali pantáto
Obrovský rozmach Lannova podnikatelského impéria je ale trnem v oku vídeňským bankám. Bojí se, že je připraví o možnost ovlivňovat průmyslový vývoj v českých zemích, proto se pokoušejí zablokovat jeho projekt stavby kladenské železnice. Tlakem a spekulacemi se jim podaří Lannu finančně vyčerpat a donutí ho omezit svůj podíl v kladenských podnicích. „Podnikatelský neúspěch zasáhl Vojtěcha Alberta Lannu snad ještě bolestněji než jeho někdejší vyloučení z pražské polytechniky,“ poznamenává Hlaváč. Vojtěch se v posledních letech života pokouší znovu dobýt pozice, o které ho nečestná hra bank připravila. Bohužel se mu to už nepodaří, umírá vyčerpaný na selhání srdce. Jeho dělníci, kteří mu lidově říkali „Pantáto!“ na něj ale vzpomínají v dobrém.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …