Nenápadný tulák, který se straní lidí, živí se drobnými krádežemi a nevychází za denního světla. Tak se svému okolí jeví Florencio Roque Fernández (1935–1968) z argentinského městečka Monteros. Jeho skutečná povaha je však mnohem temnější…
Když ho v roce 1960 zadrží šokovaní detektivové, dojdou k závěru, že má na svědomí nejméně 15 obětí. Jejich těla za sebou nechává v kalužích krve – ale jen do chvíle, kdy se ho pokusí vyvést na denní světlo.
Toho se totiž bojí jako čert kříže.
Fernández vyrůstá v chudé rodině, napůl na ulici. Ví, že když něco člověk potřebuje, musí to ukrást. Účastní se nočních vloupaček do domů. Navíc trpí poruchami chování. Lékaři si s jeho psychopatickými spády nevědí rady a rodina s ním raději nechce nic mít.
Mladý delikvent se živí žebrotou a jeho schizofrenie se prohlubuje. Když je mu 17 let posbírá vyžebrané mince a koupí si lístek do kina. Na programu Dracula, kterého ztvární kultovní herec Béla Lugosi (1882–1956).
V tu chvíli najde Florencia pro svůj bezvýchodný život vysvětlení. Pochopí, že je upír. A zatouží okusit lidskou krev.
Klíčové slovo: Větrání
Čechy se potýkají s mírnou zimou, v rodném městě novopečeného upíra je ale leden měsícem horkého léta. Lidé na noc nezavírají okna, aby si alespoň trochu ulevili od každodenního žáru. Nedělají to ani osaměle žijící ženy.
A právě jednu z nich mladičký Fernández už týden sleduje. Když žena usne, vklouzne do jejího domu, tak jako to dělal jako dítě. V ruce drží kladivo.
Fernández zaútočí s promyšlenou strategií. Rány do hlavy spící ženu paralyzují. Pak se na ni vrhne a zakousne se jí do krku, dokud neprokousne tepnu. Pije prýštící krev. V některých případech pak oběť zardousí, jindy ji nechá prostě vykrvácet.
Mladík se pak odpotácí do jeskyně na okraji města, ve které tráví dny. Trpí fotofobií, má panickou hrůzu z denního světla. Teď je z něj přece „upír“! Ve dne bude odpočívat ve svém stinném příbytku. Vycházet bude pouze v noci.
A jedno už ví jistě. Zabíjet bude znovu.
Pomůžou profíci z metropole
Detektivové na místě činu naleznou hrozivou spoušť. O měsíc později se scéna opakuje v domě jiné osamělé ženy – a pak zas a zas. Během následujících 10 let povraždí upír minimálně 15 žen. Místní vyšetřovatelé jsou bezmocní.
Musí zasáhnout specialisté z federální policie. Ti analyzují lokality jednotlivých mordů a zjistí, že jsou takřka ve stejné vzdálenosti od jeskyně obývané místním bláznem, jehož všichni považují za neškodného.
Když policisté vpadnou 14. února 1960 do jeho příbytku, vrah se vzdá bez boje. Vzpouzí se až ve chvíli, kdy se ho snaží vyvést na světlo. Posudky předcházející soudnímu procesu diagnostikují nepříčetnost z důvodů schizofrenie.
Je umístěn do psychiatrického zařízení, kde prožije zbytek svého krátkého života. Fernández zemře v zapomnění v roce 1968 ve věku 33 let.
Vrah nebo obětní beránek?
Příběh Upíra z Argentiny ovšem žije dál vlastním životem a dočká se knižních i filmových zpracování. Fernández se stane jedním z nejznámějších sériových vrahů své země. A legenda o upírovi číhajícím u otevřeného okna, za nímž spí bezmocná žena, neodolatelnou strašidelnou historkou, kterou si místní lidé vypráví dodnes.
Existují i názory, že je celý případ smyšlený. Policejní spis se nedochová a nelze dohledat důkazy o tom, že by se městský blázen skutečně dopustil těchto zločinů. Rodinní příslušníci zabijáka vehementně popírají, že by se byl schopen dopustit vražd.
Pravda o strašlivém případu se tak ztratila ve víru historie.