Majestátní houstonský hotel Shamrock halí tma a většina hostů spí. Z jednoho pokoje je slyšet živelná hádka ve španělštině. Jeden z mužů energicky spílá, zatímco druhý výpady pragmaticky odráží. Ráno oba přichází na snídani v přátelském obětí.

Bratři Fidel a Raúl Castrovi jsou zcela odlišní, avšak nedají bez sebe ani ránu!

V dubnu 2011 přichází očekávané střídání stráží. Dlouholetého prvního tajemníka Komunistické strany Kuby Fidela Castra (1926–2016) nahrazuje jeho bratr Raúl (*1931). Na pozici vydrží deset let, poté i on končí a ostrov se ocitá na prahu nové éry.

Ve vedení státu totiž není nikdo z rodiny Castrů, to naposledy platilo před 56 roky!

Ve stínu bratra

Oba bratři se narodí v kubánském městečku Birán. Dětství stráví společně a už v této době jsou vidět rozdíly. Fidel je rád středem pozornosti, aktivně sportuje a balí dívky. Na hřiště s sebou často vodí i mladšího sourozence Raúla.

Po absolvování středních škol oba míří do Havany. Fidel propadá studiu práv, kde poprvé narazí na antiimperialistické myšlenky. Raúl zkouší štěstí na ekonomické fakultě. Kontrasty mezi oběma jsou patrné i na univerzitních chodbách.

Starší Castro patří mezi premianty, vyučující ho dávají za příklad. Raúl prozměnu sbírá čtyřky a má spíše podprůměrné výsledky. Na akademické půdě se ale seznamuje s myšlenkami socialismu. Načesané vlasy a úzký knírek zdobí Fidelovu zamračenou tvář.

Chce svrhnout nenáviděný režim, za tímto účelem dává dohromady stovky stoupenců a vzniká Hnutí 26. července. Po boku charismatického právníka nesmí chybět jeho mladší bratr.

„Vyhlašuje svou pevnou vůli přivést Kubu na cestu hospodářského blahobytu,“ říká Castro spolubojovníkům těsně před útokem na kasárna Moncada. Akce dopadne pohromou a revolucionáři končí ve vězení. Po pár měsících Castrové zamíří do mexického exilu.

Ke stolu se sklenkami tequily usedá i Che Guevara (1928-1967). V roce 1956 kupují starou jachtu jménem Granma (Babička) a plují vstříc Kubě. Útok neprobíhá úspěšně a z celé akce přežívá jen 12 lidí, mezi nimi Fidel, Raúl a Che.

Během těchto dní unáší Raúlova bojová skupina několik zahraničních rukojmí. Díky této události zastavuje Fulgenecio Batista (1901-1973) bombardování oblasti, kde povstalci operují.

Šedá eminence

Další ránu Batistově režimu zasazují samotní rukojmí. „Chovali se k nám vlídně,“ líčí novinářům. Přichází nevyhnutelné a začátkem ledna 1959 vstupuje Fidel do Havany. Okamžitě se ujímá vlády a Raúl se stává ministrem revolučních ozbrojených sil.

Zatímco Fidel si užívá zasloužené ovace a sklízí slávu. Raúl přemítá, kam bude Kuba směřovat. Staršího bratra přesvědčuje, aby se vydal cestou komunismu, Fidel váhá. Na pokoji houstonského hotelu se pohádají tak, že padají obrazy ze stěn.

Experti upozorňují na šedou eminenci v podobě Raúla, ten je označován za architekta režimu na Kubě. Jeho milý přístup má být pouhou fasádou drsného a strohého muže bez smyslu pro humor. V roce 2006 odstupuje Fidel z funkce, okamžitě se ujímá otěží Raúl.

Jeho prezidentství oficiálně potvrdí volby o pár měsíců později. „Každý týden jezdím za bratrem a konzultuji s ním své kroky,“ tvrdí občanům. Když Fidel Castro koncem listopadu 2016 umírá, Raúl odchodem ztrácí nejlepšího přítele. Osamocen pokračuje v politice až do dubna 2021, poté se stahuje do ústraní.