„Mám se jak nebožtička, že je div, že nezoufám,“ stěžuje si v jednom z mnoha dopisů Perchta z Rožmberka svému otci a bratrům. Trpí hladem a zimou. Dokonce proto v jednom z dopisů bratrovi žádá svého sourozence o peřinu.

Perchta (1429–1476), dcera Oldřicha II. z Rožmberka (1403–1462), je krásná i chytrá. „Nechci ho,“ brání se v roce 1449, když se rodina rozhodne provdat ji za Jana V. z Lichtenštejna.

Protesty ale nejsou protesty nic platné. Jan si od sňatku slibuje hlavně ohromné věno, které rodině pomůže dostat se z dluhů.

Oldřich II. z Rožmberka svému nastávajícímu zeti slíbí kromě své dcery i rovných 1000 kop (60 000) grošů, což je na tu dobu opravdu vysoká částka, dal by se za ni pořídit výstavní dům v Praze. Jan věří, že peníze dostane co nejdříve a všechny najednou.

To se ale bohužel mýlí. Oldřich platí, jenže v malých splátkách a nepravidelně. Manžel zuří a vybíjí si svůj vztek na nešťastné Perchtě.

Odchod od manžela? Vyloučeno!

Manžel jí nedává najíst, týrá ji zimou. Navzdory tomu mu ale Perchta porodí dceru Alžbětu a syna Andrease.

 „Nejen citový chlad, ale i hmotná nouze – to byly základní charakteristiky Perchtina života střídavě na lichtenštejnských rezidencích Mikulově a Valticích,“ píše historik Peter Balog o situaci nešťastné šlechtičny, která neměla šanci se ze svazku s krutým manželem nijak vyvléct.

Tehdejší křesťanská morálka neschvalovala odchod manželky od svého chotě. Ženě tak nezbývá, než tiše trpět. Svoje neštěstí svěřuje ve 32 dochovaných dopisech otcovi a sourozencům.

„Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil,“ obrací se během svého pekelného manželství na jednoho z bratrů.

Zasáhl v její prospěch král?

Situace je neudržitelná. Dokonce se spekuluje o tom, že v Perchtin prospěch zasáhl sám král Jiří z Poděbrad (1420–1471).

Panovník je zavázaný Janu II. z Rožmberka (asi 1430–1472), Perchtinu bratrovi, který ho neváhal podpořit při královské volbě.

Právě proto snad může Perchta v roce 1471 odejít z Mikulova do benediktinského kláštera Schottenstift ve Vídni.  Konkrétní důkazy, že se za klidnější život Rožmberkovny opravdu postavil sám český král, ovšem chybí.

Přežije nenáviděného chotě

Posledních pět let Perchtina života je ale mnohem příjemnějších. Útočiště ve Vídni hledá zřejmě kvůli tomu, že zde žije její dcera Alžběta se svým manželem Jiřím z Pottendorfu. Zřejmě chtěla být co nejblíže dceři a vnoučatům.

Se synem Andreasem, kterého od jeho deseti let vychovával jeho otec, má vztahy velice špatné. Andreas jí nemůže zapomenout, že léta žili odloučeně od sebe. V roce 1473 konečně umírá Perchtin nenáviděný manžel.

Šlechtična přežije i Alžbětu, Andrease i vnoučata. Svůj majetek proto krátce před smrtí odkazuje zeti Jiřímu. Umírá ve Vídni 2. května 1476, příčinou smrti se zřejmě stává mor.