Skip to content

Tiskl Jan Otto slavnou encyklopedii jako bestseller ke kávě?

Hlas národa, deník staročeské strany vedený Františkem Ladislavem Riegerem, oznamuje: „Čtyřicetitisícový náklad slovníku, který vydal 25. listopadu 1888 známý pražský nakladatel Jan Otto, byl během deseti minut rozebrán.

“ Ottovi to zní jako rajská hudba. Pětileté úsilí konečně přináší ovoce.

První díl se distribuuje nejenom do knihkupectví, ale dokonce i do kaváren. Do té doby nereálná představa, že by si lidé mohli mezi doušky horké kávy a sousty sladkých zákusků číst naučný slovník, se naplňuje.

Jde o první a nejspíše i poslední příklad, kdy se encyklopedie stává čtivem, které hltají široké lidové masy.

Inzerce na nové dílo láká zájemce a ti ho doslova hltají. I při kávě.

„Nezbytností každého vzdělaného Čecha je míti a čísti Ottův naučný slovník“ dýchá na čtenáře dobová atmosféra. Výjimečnou publikaci doprovází bravurní reklama. Její součástí je i prodej stojánků na knihy a knihoven.

Zájem je obrovský. Češi po něčem takovém touží už mnoho let. Dvanáctidílný Riegrův slovník naučný z let 1860-1874 sice autoři zpracovávali s obrovským nadšením, výsledek ale nesplnil očekávání.

Redaktorem se stává i budoucí prezident T. G. Masaryk. Kvůli sporům o rukopisy ale na práci rezignuje.

Nadějný redaktor TGM

Zkušený nakladatel vyslyšel hlasy volající po aktuální české encyklopedii. Její obsah začal sestavovat roku 1883. Nalézt schopného a vzdělaného vedoucího redaktora je ale velký problém. Nakonec objeví toho pravého.

Volba mladého Tomáše Garrigua Masaryka (1850-1937) se ukazuje jako výborná. Je pracovitý, uvažuje v širokých souvislostech, umí vytvořit tým spolupracovníků. V časopise Atheneum v článku Jak zvelebovati literaturu náukovou, píše: „K nejnutnějším požadavkům naší literatury patří především nový Naučný slovník.

Pro nás má encyklopedický slovník větší význam než pro národy světové literatury; těm je hlavně populární kondenzací vědomostí, nám ale poskytuje v mnohých oborech jedinou možnost něco napsat.“ Roku 1885 s ním Otto uzavírá nakladatelskou smlouvu.

Finanční rizika bere na sebe.

V redakci slovníku bývá pěkně rušno. Na práci se podílí celkem 56 lidí.

Rukopisy komplikují práci

TGM byl známý skeptickým názorem na pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského, objevených roku 1886. Někteří členové redakce a přispěvatelé ale zastávali opačné stanovisko. Debata o zpracování slovníkových hesel se zvrhává ve vášnivé diskuse, jsou-li rukopisy podvrhem.

Vznikají dva nesmiřitelné tábory, vyřizující si účty na stránkách dobového tisku. „To je konec tvořivé práce“, uvědomuje si nakladatel. Potíže vnímá i Masaryk. Když mu Otto v lednu1887 pošle dopis, ve kterém sděluje: „Vzniklá situace vyžaduje neodkladné řešení“, a žádá ho o složení účtů dosavadní práce, není překvapen.

K problému ale přistupuje věcně. „Obávám se, že moje další působení odradí příznivce rukopisů od spolupráce“ sděluje bez emocí Ottovi a nabídne mu rezignaci. Ten ji přijímá.

Rakousko-uherská císař František Josef I. práci na slovníku pochválí a jeho autorovi udělí řád.

Pochválí ho i mocnář

Masaryka střídá neutrální profesor historie a filologie Josef Kořán. Mění se i část redakční rady. Jan Otto je zaníceným českým vlastencem, ale zároveň i prozíravým podnikatelem. Investoval už 40 000 zlatých.

Ty se mu musí vrátit, a nejlépe i rozmnožit. Každodenní mravenčí práce pokračuje. Redaktoři, externí přispěvatelé a sazeči v tiskárně musí při vzájemné komunikaci spoléhat hlavně na svoje nohy.

Vydávání bylo dokončeno roku 1909. Poslední díl slovníku dostává z rukou Jana Otta osobně císař František Josef I. (1830–1916). Oceňuje kvalitu díla. „Jedná se o největší encyklopedické dílo v Rakousku-Uhersku“, nešetří uznáním. Při slavnostním ceremoniálu předává nakladateli řád. Dílo obsahuje 28 svazků včetně doplňků. V redakci pracovalo 56 lidí. Přispívalo přes tisíc odborníků, kteří vypracovali na140 000 hesel v rozsahu 29 000 stran textu.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti
Zobrazit více …