Tomáš Garrigue Masaryk zásadně dává přednost automobilům domácí výroby. Na počátku své prezidentské funkce využívá vozy, které sjíždějí z linek mladoboleslavské automobilky Laurin & Klement.
Poté ale Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) poskytne příležitost i ostatním a oblíbí si vozy značky Praga, kterých prezidentská kancelář koupí v letech 1919–1934 hned pět včetně luxusní Pragy Grand.
Laurin & Klement ale má obratem odpověď. Firma se roku 1925 spojí s plzeňskými Škodovými závody a vzápětí se pouští do výroby vozu, který je na svou dobu skutečným „žihadlem“.
Prezidentská kancelář to nepřejde bez povšimnutí a první exemplář limuzíny, na jejíž výrobě se podílela i francouzská společnost Hispano-Suiza, kupuje pro svoje potřeby. Nadšený Masaryk 10. května 1926 přebírá Škodu Hispano-Suiza 25/100 HP.
Pohodlí má přednost
Další akvizicí Masarykovy administrativy jsou automobily pocházející z moravské Kopřivnice. Postupně tak hlava státu vystřídá všechny naše prvorepublikové výrobce vozů.
„Potřebuji pohodlí,“ míní 85letý Masaryk, když se v roce 1935 rozhoduje, zda vybrat aerodynamickou Tatru 77 nebo raději model 80. Nakonec se rozhodne pro „osmdesátku“, do které se mu bude lépe nastupovat.
Pořádné žihadlo
Výrobce mu splní i jeho přání, aby vůz měl černou karoserii typu landaulet (se stahovací střechou nad zadními sedadly). Auto zhotovené na zakázku dokáže jet rychlostí až 140 km/h. Nechybí ani speciální výbava, která dává na vědomí, kdo v autě jede: tyčka na praporek a houkačka umístěná pod světly.
