Techniku ručního pletení považují odborníci za velice starou. Dokonce nevylučují, že když řecký básník Homér v eposu Odysseia popisuje Penelopé, jak přes den zhotovuje rubáš a v noci ho páře, má na mysli právě techniku pletení.
Prvním skutečným důkazem pletařského umění je ale část arabské ponožky s odděleným palcem z roku 300 n. l., nalezená v údolí řeky Indus. Dnešní podoba pletení na dvou jehlicích se zrodila zřejmě v Arábii nebo v Egyptě.
Nejstarším oblečením, upleteným na dvou jehlicích, se staly tzv. koptské ponožky.
Pro jejich zhotovení se používala technika protahování vlny z jednoho očka do druhého pomocí dvou jehlic. Fragmenty těchto ponožek, objevené v Egyptě, odborníci datují do období 5.–6. století n. l.
Vzácný dar
Do Evropy se technika pletení pravděpodobně dostala v období křižáckých válek v letech 1095–1291. Rozšiřovala se ale hodně pomalu. Pletené ponožky byly dlouho výsadou pouze bohatých vrstev a patřily mezi vzácné a nákladné dary.
Obrat přichází až po roce 1589, kdy Angličan William Lee (1563–1614) předvede světu pletařský stroj. Jde o tzv. zátažný stávek na pletení punčoch.
Španělská kvalita
Za nejkvalitnější jsou tehdy považovány pletené punčochy ze Španělska. Vyrábějí se buď z bavlny nebo hedvábí. I když jsou punčochy z Leeova stroje také kvalitní, anglická královna Alžběta I. (1533–1603) mu odmítne vydat potřebný patent.
Zdůvodní to tím, že jeho punčochy nedosahují kvalit těch španělských. Lee proto stroj vylepší, ale ani poté mu panovnice povolení k výrobě nedá. Tentokrát tvrdí, že by ruční pletaři přišli o práci.
Vynálezce proto odchází do Francie, kde jeho novinku podpoří král Jindřich IV. (1553–1610).