Zuřivé vichry naplnily nitro Tiamat. Její břicho se nadmulo, ústa široce otevřela. Marduk vystřelil šíp, rozerval jí břich, vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce. Spoutal ji a její život uhasil, odhodil mrtvolu a postavil se na ni. Může sumerský mýtus popisovat zrod naší planety?
Pořádný poprask. Jen tak lze popsat situaci, která nastala, když japonští astronomové z Univerzity v Kobe v dubnu 2008 oznámili, že podle jejich propočtů by ve sluneční soustavě mohla existovat ještě jedna planeta.
Jen jedna skupina lidí překvapena není – Zecharia Sitchin (1920–2010) a čtenáři jeho knih.
Hromada hliněných tabulek
Veškeré naše vědění o starých Sumerech pochází z několika desítek tisíc hliněných tabulek. Významným je pro nás akkadský mýtus Enúma eliš, což je prakticky jediný ucelený výklad sumerského pohledu na vznik a stvoření světa a vesmíru.
Text vznikl patrně v rozmezí mezi 18. až 7. stoletím před naším letopočtem. Zdrojem jsou však mnohem starší sumerské mýty.
Bůh všeuměl
Bůh Marduk byl patronem města Babylon, kde byl doslova na roztrhání – bůh zaklínání, moudrosti a léčitelství určoval osudy, byl dárcem světla a lidé ho vzývali jako pána bohů.
O významu Marduka pro Babyloňany svědčí i fakt, že uvnitř města vystavěli obrovský zikkurat, na jehož vrcholku byl chrám zasvěcený právě Mardukovi.
Mardukova hvězda Nibiru
Podle Babyloňanů má být Mardukovou hvězdou Nibiru. Její název pochází z akkadštiny a znamená „převozní člun, místo protnutí“ nebo „místo přechodu“.
Ve většině babylonských textů je přiřazeno k planetě Jupiter, podle páté tabulky Enúma eliš by to ale také mohla být Polárka.
Všechno bylo jinak?
S touto interpretací však nesouhlasí vystudovaný ekonom, který ovládal moderní a starověkou hebrejštinu i jiné semitské a evropské jazyky, Zecharia Sitchin. „Epos Enúma eliš není mýtickým vyprávěním o stvoření,“ tvrdí Sitchin.
Tento bývalý izraelský novinář a editor na základě svého studia babylonských hliněných tabulek eposu došel k závěru, že život na Zemi vzniká díky zásahu mimozemské civilizace!
V roce 1976 vydává svou první knihu a nazve ji Dvanáctá planeta (česky vychází roku 1999) a rázem se z ní stává bestseller.
Návštěva ve sluneční soustavě
Podle Sitchina epos popisuje události, které se odehrály před 4,5 miliardy let, když se formovala sluneční soustava! Vše je prý více než jasné – z hlubin vesmíru k hranicím naší sluneční soustavy doputuje planeta Nibiru.
Neptunu zakřiví její dráhu natolik, že si to Nibiru namíří do nitra sluneční soustavy k planetě Tiamat. Ke všemu se Nibiru do sluneční soustavy vřítila v opačném směru, než obíhají planety na svých oběžných drahách kolem Slunce.
Vesmírný koktejl
V tomto okamžiku vypuká nebeská bitva, kterou podle Sitchina popisuje Enúma eliš. Obrovská gravitace Nibiru odtrhává z planety Tiamat kusy hmoty, které vytvářejí 11 satelitů (Enúma eliš hovoří o 11 nestvůrách, které se po boku Tiamaty postavily Mardukovi).
Nibiru se průletem sluneční soustavou stává oběžnicí Slunce. Při dalším průletu se Nibiru opět přibližuje k Tiamatě.
Zrození Země?
Její obrovská gravitace Tiamatu doslova rozlamuje – z větší části se tvoří nová planeta, která je spolu se zachyceným satelitem Kingu vržena na novou oběžnou dráhu mezi Venuší a Marsem. Vzniká tak Země a Měsíc. Zbytek Tiamaty se rozpadá na tisíce kousků, které začínají obíhat kolem Slunce.
Mimozemšťané z Nibiru?
Zecharia Sitchin se ale nesmířil s tímto výkladem a jde ještě dále. Domnívá se totiž, že se život na Nibiru vyvíjel rychleji než na naší planetě. Proto také mohli obyvatelé Nibiru při průletu před 450 000 lety navštívit Zemi. Důkazy?
Ty jsou prý jednak v Enúma eliš (zde se návštěvníkům říká Anunnaki), jednak v Bibli (zde jsou pojmenováni jako andělské bytosti Nefilim).
Jsme zrozeni jako otroci?
Na Zemi je přivedly nerostné suroviny, hlavně zlato. „Bez něj neudrželi životadárné prostředí na Nibiru,“ míní Sitchin. A protože se patrně sami nechtějí lopotit, stvoří podle Sitchina homo sapiens. Jak? Zkřížili své, mimozemské, geny s geny homo erectus. Jeho úkolem je však otrocká práce ve zlatonosných dolech.
Pozor na rok 3440!
„12. planeta Nibiru stále ještě obíhá v naší sluneční soustavě,“ tvrdí Sitchin. 12. planeta proto, že Sumerové podle Sitchina počítali mezi planety i Slunce a Měsíc.
K tomu připočtěte dnešních osm planet a Pluto (v době Sitchinova bádání ještě patřilo mezi planety) a rázem máme 11 planet. Dvanáctá je Nibiru. Podle Sitchinových výpočtů se poslední průlet Nibiru udál roku 160 před Kristem. Kdy se dočkáme dalšího průletu? Prý přibližně kolem roku 3440.
Důkaz jménem VA/243
Na důkaz své teorie se Sitchin oháněl sumerským pečetním válečkem. Samozřejmě ne doslova. Tato sumerská památka s označením VA/243 je uložena v berlínském muzeu. V čem je pro Sitchinovy výklady zásadní?
Na tomto válečku je totiž zobrazena hvězda a kolem ní skupina teček. Zecharia Sitchin tvrdí, že se jedná o Slunce, devět (v 70. letech minulého století bylo Pluto ještě plnohodnotným členem planetární rodiny) planet, Měsíc a Nibiru.
Zlý vítr od bohů
Mimo to Sitchin své tvrzení opírá také o biblické texty, které navíc často vznikaly tak, že byly převzaty z původních sumerských mýtů.
Sitchin také věřil, že text s názvem Nářek nad zkázou města Ur nepopisuje nic jiného než zkázu po jaderné válce mezi znepřátelenými mimozemskými skupinami.
„Zlý vítr“, o kterém se v tomto textu mluví a který poničil město Ur, totiž podle Sitchina až nápadně připomíná jaderný spad.
Co vyzvěděl Voyager 2?
Hypotéza o existenci neznámé planety žije až do 90. let 20. století. Tehdy vědci vyhodnotí záznamy z americké sondy Voyager 2, která prolétla kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu.
Všechny tyto planety totiž vykazují nepravidelnosti při svém oběhu kolem Slunce, což by mohlo být důsledkem vlivu gravitace dalšího tělesa. Je tedy možné, že Nibiru existuje?
Měla přiletět již loni?
Fanoušci Zecharia Sitchina mají jasno: Údajný konec mayského kalendáře, respektive jeho přechod do dalšího cyklu, má oznámit zároveň i návrat tajemné planety Nibiru! Světoznámé datum 21. prosince 2012 ale návštěvu Nibiru nepřinese. A Zecharia Sitchin?
Ten je tou dobou sice již mrtvý, ale k tomuto názoru svých zastánců se nevyjádřil ani za života. Lze tedy domýšlet, že Nibiru by v loňském roce ani nečekal.
I vědci se spletou
Analýza dat z Voyageru 2 ale žádné světlo do „kauzy Nibiru“ nevnesla. Nepravidelnosti v dráze Uranu ve skutečnosti nebyly nepravidelnostmi, ale prý špatným propočtem. Vědci údajně v minulosti nadhodnotili hmotnost (a tedy i gravitační vliv) sousedního Neptunu.
Pro Sitchinovy příznivce jsou ale taková tvrzení důkazem, že se hranicemi naší soustavu děje něco divného, o čem se raději nemluví. Je tedy možné, že se naplní sumerské proroctví a propočet Sitchina? Vrátí se Nibiru v roce 3440?
