Hluboko pod Gízou spočívá rozměrný žulový sarkofág. Ze všech stran ho obklopují vody Nilu. Nález pozoruhodně odpovídá popisu posledního místa odpočinku legendárního faraona Chufeva, jak o něm referoval řecký historik Hérodotos.
Znamená to, že byl konečně nalezen pravý Chufevův hrob?
Faraonovi Chufevovi (cca 2600 př. n. l.) je připisována jedna z nejúžasnějších staveb v lidských dějinách: Velká pyramida v Gíze. Ta se podle egyptologů měla stát místem panovníkova pohřbu. V pyramidě však nebyla nalezena žádná mumie a v jedné z mísností zůstala pouhá polovina sarkofágu, který je navíc rozměrově větší, než vchod do údajné pohřební komory.
Mohou za to vykradači hrobů, nebo je vše jinak?
Utajený pohřeb
Ponechme nyní stranou četné dohady o skutečném účelu pyramid v Gíze a zaměřme se na samotného faraona Chufeva. Přestože si údajně nechal postavit tak monumentální hrobku, která mu na věky zajistila nesmrtelnost, již ve starověku se objevila tvrzení, že se mocný panovník nechal pohřbít někde jinde.
Slavný řecký historik Hérodotos (5. století př. n. l.) například píše: „Deset let trvala stavba cesty a práce na pahorku, na němž stojí pyramidy, jakož i stavba podzemních síní, které si dal vybudovat (Chufev) jako místo svého pohřbu na ostrově, kolem něhož dal zavést kanál z Nilu.
“ Možná nás napadne: Vždyť Hérodotos žil celá staletí po slavném faraonovi, co ten mohl vědět o jeho záměrech? Zachytil snad legendu, která se po celé generace tradovala mezi Egypťany? Svědčí archeologické nálezy o tom, že by na tvrzení řeckého historika mohlo být něco pravdy?
Zklamaný archeolog
V zimní sezoně 1934/1935 objeví egyptský archeolog Selim Hassan (1887 -1961) v Gíze kolmou šachtu hlubokou asi šest metrů. Na jejím konci ústí další úzká šachta, která ho dovede do místnosti se dvěma žulovými sarkofágy.
V nich se ovšem nachází jen pár úlomků kostí, jinak zejí prázdnotou. Nejzajímavější nález teprve přijde. Kromě dvou pohřebních schrán se zde nachází i studna naplněná čirou vodou, na jejímž dně Hassan spatří další komoru se sarkofágem.
Hassan chce stůj co stůj zjistit, komu zaplavené místo posledního odpočinku patří, avšak voda se pro něj stane nepřekonatelnou překážkou. „Marně jsme se pokoušeli vypumpovat vodu. Vypadá to, že její pramen prosakuje zdola přes skály,“ vzpomíná archeolog. Jeho objev tak končí hořkým zklamáním.
Podivné chování význačného egyptologa
Komoru až o mnoho desítek let později vysuší egyptolog Zahí Hawás (*1947). Tam na uměle vytvořeném ostrůvku mezi dvěma sloupy konečně zblízka spatří mohutný žulový sarkofág. Byla tato místnost skutečnou hrobkou faraona Chufeva?
To se zřejmě nedozvíme, protože ani zde nebyla nalezena mumie, kterou by ostatně voda určitě poškodila. Hieroglyfy tuto otázku také nezodpoví, neboť v komoře byl nalezen jediný znak znamenající slovo „dům.“ Zničil všechna ostatní písemná svědectví vodní živel? Nebo byli v tomto případě, podobně jako ve Velké pyramidě, Egypťané skoupí na slovo? Záhada vlastníka potopeného sarkofágu není rozhodně jediná, kterou podzemí pod Gízou skrývá.
V severozápadní hraně pohřební komory se nalézá tunel. „Někteří věří, že směřuje přímo k Velké pyramidě. Jiní, že ke Sfinze. Prošel jsem asi šest metrů,“ prohlašuje Hawás. Dál prý jít nemohl, protože chodba je po té tak nízká, že by se tam stěží protáhl malý chlapec.
Byla snad zaplněna sutí? Proč ji významný egyptolog nedal odstranit? Nemohla by právě ona vést k pověstnému Sálu záznamů, jehož existenci Hawás zatvrzele popírá? Zdá se, že tehdejší generální tajemník Egyptské památkové správy si podobně jako v případě zkoumání podloží pod Sfingou nechává něco pro sebe.
