Říjen roku 1780. „Dnes prší,“ vyhlédne zklamaně z okna pražské jezuitské koleje astronom Antonín Strnad (1746–1799), budoucí univerzitní rektor. Navzdory panujícímu nečasu ale vyrazí ven. „Musím všechny údaje o počasí pečlivě zapsat, déšť nedéšť,“ umíní si svéhlavě a začne plnit své každodenní povinnosti tak, jako kdyby nebe nebylo zatažené a nádvoří jezuitské koleje neskrápěly proudy vody. […]
33,4 °C. Horko k zalknutí. 24. července 1788 Pražané zalézají do stínu a nechce se jim nic dělat. Potůčky potu stékají z každého, kdo jenom na chvíli vyrazí do rozpáleného města. Antonína Strnada ale neodradí ani tahle výheň. Vyleze na věž Klementina jako každý den. Doslová hltá každé slovo. Sedmadvacetiletý Antonín Strnad (1746–1799) sedí jako pěna posluchárně. […]
Navštivte také naše další internetové projekty: