Většinu architektonických divů světa nalezneme na severní polokouli. Ale i ta jižní se má čím pochlubit. Jednou ze staveb, která sklízí všeobecné uznání odborné i laické veřejnosti, je budova opery v australském Sydney.

Co přídomků již tato stavba získala! Lastura v zálivu, škeble, milující se želvy obrovská mušle či třeba kotvící koráb. Sydneyská opera vskutku dokáže fantazii pořádným způsobem vybudit.

Rivalita mezi Hradcem Králové a Pardubicemi je v našich končinách všeobecně známa. To ale není nic proti tomu, jakým způsobem se dobírají dvě největší australská města Melbourne a Sydney. Melbourne je považováno za kulturnější město, ale skutečnou architektonickou perlou se může honosit Sydney.

Historie budovy sahá až do roku 1954, kdy byla vypsána soutěž na výstavbu nové opery. Klání se zúčastnilo 233 architektů z 32 zemí. Vítězem se stal tehdy téměř neznámý dánský architekt Jörn Utzon (1918–2008). Ten přitom v Sydney předtím nikdy nebyl a kompozici svého díla s okolím odhadoval pouze z fotografií.

Základy budovy se začaly hloubit v roce 1959. Pomalu a utěšeně rostla, ale najednou se začaly objevovat první problémy. Zvláště ty ekonomické! Rozpočet musel být neustále navyšován a regionální vláda Nového jižního Walesu se nestačila divit.

Mezi vládou a Utzonem se objevily první spory. O rok později architekt naštvaně z Austrálie odjel a dokončení prací se ujali Australané.

Na stavbě bylo třeba provést několik změn, například upravit pro budovu charakteristické betonové plachty. Některé věci se přitom ne zcela podařily. Sál, který se nyní používá jako operní, byl původně určen pro činohru, a tak nemá dostatečně velké orchestřiště.

Velký sál zase nemá dostatečné technické vybavení pro operní představení. Také sloupy, na kterých spočívalo pódium, nemohly unést tíži navržené střešní konstrukce. Musely být proto odstřeleny a nahrazeny většími.

Budova opery je 183 metrů dlouhá a 118 metrů široká. V nejvyšším bodě dosahuje výšky 67 metrů nad hladinou moře. Stavba skrývá hned pět samostatných hal. V sálech uvnitř se konají koncertní, operní i divadelní představení.

Dále pak jsou tu ještě výstavní prostory, 3 restaurace, 6 barů, knihovna a šedesát šaten.

Opera má cekem 1 000 místností, celková kapacita hledišť je 5 467 míst. Na střechu bylo použito 1 000 000 dlaždic a 6 224 čtverečních metrů skla. Dlaždice, které jsou buď zlatohnědé, nebo bílé, byly vyrobeny ve Švédsku a mají rozměr 12 x 12 cm.

Hmotnost střechy je 27 229 tun.

Budova se může pochlubit i několika světovými rekordy, mimo jiné největší oponou a největšími varhanami na světě s 10 500 píšťalami.

Rozpočet stavby byl nakonec překročen hned téměř patnáctkrát. Opera se nakonec dočkala otevření v roce 1973. A nakonec k sobě budova a její otec přece jen našli cestu.

Dánský architekt totiž za svůj návrh získal v roce 2003 prestižní Pritzkerovu cenu, což je v architektonickém světě obdoba Nobelovy ceny. Ocenění převzal symbolicky právě v sydneyské opeře. Podílel se i na jedné z rekonstrukcí budovy.

29. června 2007 UNESCO na listinu svých světových pokladů zapsalo operu v Sydney coby „fantastickou městskou skulpturu“. A když v roce 2008 Jörn Utzon zemřel, opera v Sydney se zahalila do černého…