Husitští radikálové v květnu 1434 utrpí porážku a nastává doba politických jednání. Jeden systém končí, další je teprve v plenkách. Stabilitu státu v této chvíli zajišťují takzvané landfrýdy, které si dělí moc v zemi.
Tvoří je krajské sněmy pánů, rytířů a královských měst, jejichž členy jsou katolíci i kališníci. Sjezd landfrýdů v čele s hejtmanem tvoří zemskou vládu. Ostřílený politik Hynce Ptáček z Pirkštejna (kolem r.
1400–1444) si bere Jiřího z Poděbrad (1420–1471) pod svá křídla. Sám vede významný východočeský landfrýd, který vytváří protiváhu katolickým jižním Čechám.
Stává se králem
Mladý Poděbrad se stává Hynkovou pravou rukou a má v něm toho nejlepšího učitele diplomacie. Díky němu stoupá po kariérním žebříčku. Začíná ve funkci hejtmana boleslavského kraje.
Když Hynce Ptáček zemře, vyhoupne se Jiří do čela východočeského landfrýdu a všichni už ho tehdy považují za vůdce českých kališníků.
Jiříkovy schopnosti dokáže ocenit i jeho velký kritik Aeneas Silvius Piccolomini (1405–1464), pozdější papež Pius II.:
„Náhlé skonání náčelníka takového, jakým byl pan Hynce Ptáček z Pirkštejna, bylo by způsobilo ještě větší žal v národě, kdyby ztráta jím povstalá nedala se hned nahraditi vůdcem neméně schopným, ale ještě ráznějším.“ Mužem, který podle Piccolominiho Hynka Ptáčka nahradí, není samozřejmě nikdo jiný než tehdy 24letý Jiřík.
Již v okamžiku, kdy má v rukou východočeský landfrýd, ale rychle pochopí, že je lepší vládnout celým Čechám než jenom malé části království. Nejprve se Jiří stává zemským správcem a v roce 1458 se mu sen ovládnout celé Čechy opravdu podaří uskutečnit.
Česká šlechta ho po smrti Ladislava Pohrobka (1440–1457) zvolí novým českým králem.
Obdivují češtinu i Jana Husa
Zajímavlou osobu Jiříkův pradědeček Boček z Kunštátu a Poděbrad vydá roku 1370 v Poděbradech první česky psanou majetkovou listinu.
Sám Jiří se po jeho vzoru snaží na královském dvoře sestavovat písemnosti v češtině, i když je tehdy běžná buď latina, nebo němčina.
Králův dědeček Boček starší z Poděbrad (†1416) je zase velkým obdivovatelem Jana Husa (asi 1369–1415).
Když se roku 1414 kazatel chystá do Kostnice, podílí se Boček starší na textu listiny pro Zikmunda Lucemburského (1368–1437). Prosí v ní, aby Husovi zajistil ochranu na cestu. Později také podepisuje žádost o Husovo propuštění.
