Vůně propékaného masa, kouře i čerstvé zeleniny k teplým večerům jednoduše patří. Grilování ale není nic pro amatéry. Je třeba umět vybrat správné maso, vyrobit úžasnou marinádu a také správně lahůdku na grilu připravit. Odkud se to všechno vzalo?
Na každoroční letní vlně grilování se veze celý svět, Čechy nevyjímaje.
Ale jakkoliv se podle mnoha filmů a televizních pořadů může zdát, že grilování vzniklo v USA, kořeny této oblíbené činnosti lze vystopovat až k původním obyvatelům Karibiku a Severní i Jižní Ameriky.
Právě oni kdysi překvapili španělské dobyvatele chutným pokrmem, připraveným na ohni.
Karibská kouřová pochoutka
Svůj styl přípravy masa označují jako barbaca.
Španělské slovo barbacoa, ze kterého vychází anglický výraz pro grilování barbecue, poprvé použije cestovatel a historik Gonzalo Fernàndez de Oviedo y Valdés (1478-1557), který po mnohaletém pobytu v Novém světě vydá řadu knih o průběhu svých cest a zvycích národů, se kterými se setkal.
Kryštof Kolumbus (1451-1506) a jeho výprava se záhy po svém příjezdu setká s Indiánem, opékajícím ulovené zvíře vcelku na dřevěné mřížkové konstrukci, kterou nad ohněm drží několik tyčí.
Právě to je původní technika grilování, tedy příprava masa za pomoci kouře při nižších teplotách, trvající delší dobu. Pro indiány má řadu výhod.
V první řadě nic, co uloví, nepřijde nazmar, protože i to nejtvrdší maso během této úpravy změkne, a lze tak sníst prakticky všechny části zvířete. Technika také vyžaduje málo paliva, ale hlavním bonusem je fakt, že jídlo je velmi chutné.
Hostina na plantáži
Existují důkazy o tom, že i Evropané si takto upravené maso dopřejí, zejména při cestování s domorodými průvodci. Grilování však nadlouho zůstane především výsadou indiánů.
Ale věci se postupem času změní a už ve 2. polovině 18. století se grilování rozšíří i mezi otroky. Zhruba ve stejné době ho vezme na milost také koloniální elita, dochovaly se zprávy o hostinách, pořádaných bohatými vlastníky půdy.
Například v roce 1769 si budoucí první americký prezident George Washington (1732-1799) poznamená do deníku, že „odjel do Alexandrie (město poblíž Washingtonu, D.C., pozn.red.) na grilování a zůstal tam celou noc“.
Spolu s rostoucím počtem imigrantů z různých evropských zemí přichází revoluce v grilování, protože různé národnosti mají pod vlivem svých kulturních tradic jinou představu, jak by se mělo maso v kouři či na ohni upravit.
Z původní metody se vyvine řada nových technik a stylů. Na svět postupně přijdou i inovace, jako jsou uzavřené grily nebo brikety.
Svět u grilu
Grilování jako typická součást života Američanů však přijde o něco později. Protože jsou setkání okolo grilu s voňavým masem oblíbená napříč všemi společenskými třídami v USA, ve 2. polovině 20. století si upevní image „celoamerické“ aktivity.
Vášeň pro grilování se ale rozšíří do dalších zemí, jako je Spojené království, Německo nebo Austrálie.
V zemích východního bloku to s přípravou masa na grilu není během studené války tak žhavé a grilování se v tomto regionu více rozšíří až po pádu železné opony.
Jeho skutečný boom v těchto končinách však nastane až po přelomu milénia a dnes si už bez něj hlavně teplé měsíce roku nedokážeme vůbec představit.
