Je to jenom jeden z požadavků na slušné chování u stolu, který se v knize dá najít. Středověk zřejmě zdaleka nebyl tak temným obdobím pro věci, související s etiketou a vybraným chováním, jak se obecně soudí.
Jsou sepisována pojednání, nabádající k odstranění špatných návyků a mnohá doporučení by obstála i dnes.
Nešťourejte se v nose! Toto napomenutí, určené nezvedeným potomkům, evidentně nestárne a je aktuální v každé době. Dá se tak usuzovat z knihy, kterou nově převedla do digitální podoby Britská knihovna (The British Library), národní knihovna Velké Británie.
Jde o příručku dobrých mravů pro děti a mládež z 15. století. Tento zajímavý spis je naplněn pravidly, která mají platnost i v současnosti: nedávejte lokty na stůl, neříhejte a nehltejte jídlo!
Samozřejmě se v něm najdou také rady, zcela poplatné době vzniku, které sice dnes mohou vzbudit veselí, ale tehdy byly míněny s naprostou vážností.
Manuál pro dobré mravy
Kniha pochází z roku 1480, kdy Evropa přechází z období středověku do časů renesance. Její název ve starodávné angličtině zní „Lytille Childrenes Lytil Boke“ a podle Britské knihovny patřila ke druhu literatury, známé jako „knihy vybraného chování“.
V Evropě jsou populární mezi 13. a 18. stoletím, zabývají se radami a pravidly, týkajícími se stolování a dalších společenských příležitostí se zvláštním ohledem na život na šlechtických sídlech a nejsou psány pouze pro děti.
Tajemné jméno
Postupně se knihy zaměřují také na náboženství, etiku i sociální chování a jsou určeny nejenom pro aristokracii, ale také pro bohaté měšťanské kruhy. Svazek, který se nachází ve sbírkách Britské knihovny, byl podle všeho součástí rozsáhlejšího díla.
Možná kdysi patřil dítěti jménem Maria, protože toto jméno je načmáráno na jedné ze stránek. Děti jsou v knize dále vybízeny k tomu, aby se nešťouraly nožem v zubech, neplivaly přes stůl a počkaly s pitím nápojů, až starší osoby u stolu vyprázdní své poháry.
Zkrocený temperament
Jiná pravidla vyžadují trpělivost. Není vhodné projevovat nedočkavost, hltání jídla je prohřeškem stejně, jako snaha nacpat si břicho bez ohledu na to, kolik jídla zůstane ostatním. Krkání znamená společensky se znemožnit.
„Je neomluvitelné, pokud se vám z hrdla ozve zvuk, jako kdybyste tam měli fazole,“ tvrdí kniha.
Příliš mnoho smíchu, šklebení a mluvení je hříchem, takže malí stolovníci jsou vyzýváni k potlačení veškeré své přebytečné energie.
„Vyjmenováním celé řady věcí, které by se neměly dělat, nám kniha naznačuje, jakých neplech se středověké děti dopouštěly a nabízí tak bližší vhled do jejich života,“ přibližují zástupci Britské knihovny.
Poučné příběhy
Škoda jen, že se nedozvíme, jak tehdejší děti na podobné příručky nahlížely, zda pro ně byly vítaným poučením anebo v nich viděly otravnou záležitost, která je nutí k nejrůznějším omezením.
Každopádně počátkem 17. století se jejich obsah mění ze suchých seznamů pravidel na poučné příběhy.
Místo toho, aby si děti četly o tom, co mají a nemají dělat, dozvídají se o osudech nevycválaných vrstevníků, kteří nakonec litovali svých špatných skutků, polepšili se a vedli příkladný život.
