Skip to content

Štěká a chodí po čtyřech. Pes? Nikoliv. Člověk!

Když je v roce 1991 objevena, přivítá své zachránce hlasitým štěkotem a na všech čtyřech. Pár dní nato už se učí její jméno vyslovovat novináři světových periodik. Její příběh se stává trhákem číslo jedna. Začíná v listopadu 1983 v Chersonské oblasti na Ukrajině. Tehdy a tady přijde Oksana Malaja (*1983) na svět.

V okamžiku narození jde o úplně normální dítě. Jedinou pihou na kráse jsou její rodiče, které více než dcerka zajímá obsah lahve. Když jsou dívce tři roky, zůstane jedné chladné noci zapomenuta venku, napospas zimě a hladu. Při hledání přístřeší skončí ve starém psím kotci, kde se schoulí k potulným psům. Ti jí ten večer pravděpodobně zachrání život. Na dalších pět let se stanou její novou rodinou. Stejně jako její chlupatí kamarádi, i ona každé ráno načíná novou kapitolu boje o přežití. Hlad zahání syrovým masem a zbytky jídla nalezenými v odpadcích.

Víc pes než člověk

Jak se stále více začleňuje do smečky, vytrácí se z jejího chování lidský původ. Pohybuje se výhradně po čtyřech. Naučí se štěkat, výt i pít jako pes. Když je jí horko, otevře pusu a vyplázne jazyk. Když vyleze z vody, oklepe se přesně tak, jako to dělá nejlepší přítel člověka. Když se jí něco nelíbí, cení výhrůžně zuby. Nalezené jídlo nezapomene nejprve pořádně očichat. Pět let je Oksana víc psem než člověkem. Pak ji čirou náhodou objeví jeden ze sousedů. Napoprvé ale přivolané orgány neuspějí. Psí smečka v čele s lidským mládětem je přiměje k ústupu. Nakonec se Oksanu přece jen podaří její štěkající rodině odebrat. Kvůli nedostatku kontaktu s lidmi zná dívka jen slova „ano“ a „ne“. Nic víc z ní zpočátku její zachránci nedostanou.

Myšlení šestiletého dítěte

Jen velmi obtížně se rozpomíná na normální lidské sociální a emocionální dovednosti. Intenzivní léčba jí sice pomůže získat zpět základní návyky – chodit vzpřímeně, jíst rukama a především komunikovat jako lidská bytost, duševně však ustrne na úrovni šestiletého dítěte. Je umístěna v sirotčinci pro mentálně postižené děti a posléze v domově pro osoby se zdravotním postižením v Oděse, kde pod dohledem svých ošetřovatelů pomáhá na přilehlé farmě s péčí o krávy. Na svou minulost však nezapomíná: „Nejšťastnější jsem stejně mezi psy.“

 

Foto: wikifeet.com Video: Youtube (Chaviva Gordon-Bennett)
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti
Zobrazit více …