Co bychom si dnes počali bez konzerv? Plechové nádobky, které nám v netknutém stavu uchovají zeleninu, ovoce, dokonce i omáčky nebo maso. V dřívějších dobách ale lidé nemají ponětí, jak uchovat jídlo, přesto vymyslí něco, co konzervě konkuruje.

Jsme asi 400 000 let zpátky. Z oblasti východního Středomoří postupně zmizí sloni a lidé si musí zajistit novou formu potravy. Zásob z uloveného, velkého chobotnatce je vždy dost, ale najednou není v dosahu dostatečný zdroj kalorií.

Jeskynní člověk ovšem není hloupý a přijde na to, že obyčejná kost uchová výživně hodnotný pokrm i víc jak dva měsíce.

Prakonzerva z kostí

S objevem nyní přišli vědci z telavivské univerzity, kteří spolu se španělskými kolegy prozkoumávali kosterní pozůstatky v jeskyni Kesem, kterou najdeme blízko Tel Avivu. V mnohých kostech byly nalezeny stopy po morku.

Na tom by nebylo nic divného, ovšem v případě, kdyby jej lidé konzumovali hned po ulovení. Jak se zdá, předci pochopí, že některé zásoby je lepší si nechat na horší časy.

Morek jako energeťák

„Až dosud se zdálo, že lidé snědli morek hned poté, co zvíře ulovili a opekli. Naše studie ovšem dokázala, že lidé maso sice spořádali, ale morek si nechali na horší časy,“ prozrazuje profesor Ran Barkai.

Vědec zároveň dodává, že naši prapředci na to šli mazaně. Museli si být vědomí vysoké energetické hodnoty morku, proto si jej nechávali na chvíle, kdy budou potřebovat víc síly.

Díky morku lidé mohou cestovat

Podle profesora jde o další úkaz toho, jak jsou lidé vynalézaví. Jak se už naši prapředci umí dokonale přizpůsobit době, kdy budou bez čerstvé potravy a naučí se tak myslet na budoucnost.

Nepřímo s tímto poznáním souvisí i skutečnost, že lidé začnou více cestovat, protože si umí udělat zásoby. „Jedná se tak o určitý mezník v přizpůsobivosti člověka,“ pochvaluje si výsledky výzkumu jeho vedoucí Ruth Blascová.

Vědci rozluští další záhadu

Podle expertů morek řádně zakonzervovaný vydrží v kosti až devět týdnů. Zajímavé také je, že na kostech nohou, v nichž se rosol uchovává, jsou znatelné stopy jiných nástrojů než těch, které lidé v této době používají na zpracování masa.

Pozůstatky po zásahu těchto pomůcek odpovídají těm nástrojům, které vědci našli před mnoha lety, ale netušili, k čemu je lidé potřebovali. Výzkumem se tak vyřešilo víc záhad najednou.

Daněk je nejlepší

Barkai ještě prozrazuje, že pro účely „kosterní konzervy“ lidem nejčastěji sloužily pozůstatky z daňka. A že jeho kosti si prapředci uschovávají v jeskyních, pečlivě zabalené v kůži, protože vypozorují, že to prodlužuje čerstvost morku.

Opracovaná kůže je tehdy jeden z nejlepších izolačních prostředků. Když je pak nouze největší, člověk prostě jen rozdrtí kůstku a vycucne morek. Je to vlastně taková ampulka s energeťákem.