Tradiční čínská medicína je dnes jednou z celosvětově nejrozšířenějších metod tzv. alternativní medicíny. Široká vědecká obec za nejcennější složky čínské medicíny považuje například masáže, cvičení čchi-kung nebo samozřejmě též doporučení zdravé životosprávy.

Tradice akupunktury

Západní medicína se v tradicích čínského léčení mohla inspirovat kupříkladu ve využívání efedrinu či kafru. Jedním z čínských objevů je též akupunktura, tedy metoda léčebných vpichů jehlou.

Klasická akupunktura používala 9 různých typů jehel z pazourku, později pak z ušlechtilých kovů, jako je stříbro, zlato nebo i kalená ocel. Míst vpichu je podle jednotlivých škol 500–800. Vpichem se má vyrovnávat nesouměrnost toku životní energie.

Akupunktura až do dnešních dnů zůstává velmi důležitou součástí čínského lékařství.

Pokus – omyl?

Starověcí čínští lékaři žili v přesvědčení, že na každý neduh existují ta pravá léčiva, která lze objevit v přírodě. V průběhu času tak vyzkoušeli snad všechny látky rostlinného, živočišného a částečně také minerálního původu.

Kromě celé řady účinných léků tak vzniklo i poměrně velké množství naprosto neúčinných prostředků.

Časté spekulace

Třídění léčiva bývalo tehdy spekulativní. Probíhalo na základě podobnosti mezi orgánem či nemocí a povahou léku. Například onemocnění horní poloviny těla se léčila pomocí poupat a květů rostlin, nemoci dolní poloviny těla zase přípravky z kořenů.

Při výběru příslušných léků se pak často bral ohled na tvar a barvu. Například fazole byly používány při onemocnění ledvin a žlutý šafrán zase proti žloutence. Každý tehdejší recept byl sestaven z celé řady ingrediencí, kterých bývalo deset i více.

Čím byl totiž předpis obsáhlejší, tím měl být prý rovněž i účinnější. Při výběru léčivých prostředků ze živočišné říše však v nejednom případě následně dochází až k hubení některých živočišných druhů.

Jedná se kupříkladu o nosorožce, tygry, medvědy, želvy i nejrůznější druhy hadů, kdy jsou v tomto smyslu ceněna zejména ještě nevylíhlá mláďata…