Pozůstatky honosných budov napovídají, že tyto domy nebyly útočištěm pro nikoho z nižší třídy. Domněnky potvrzuje i bohaté terakotové zdobení na stěnách.

V roce 1983 se dává skupinka archeologů do práce v komplexu Poggio Civitate, zhruba 15 kilometrů od dnešní italské Sieny. Chtějí rozluštit jedno z největších tajemství dějin – původ etruské civilizace!

Odborníci odkrývají pozůstatky velké keramické dílny. Léta své největší slávy má už dávno za sebou.

Dobu vzniku obrovské stavby dlouhé přes 50 metrů, která by dokázala zastínit i kdejakou řeckou stavbu z té doby, vědci datují do 7. století před naším letopočtem.

„Určitě tam najdeme něco, co nás posune dál,“ slibují si vědci od prozkoumání obrovské keramické dílny a ani jim nedochází, jak blízko jsou pravdě. Mezi keramickými střepy se povalují ostatky domácích zvířat.

Archeologové se snaží přebrodit hromadou kostí, odpadků a rozbité keramiky až do zadní části dílny. Vtom se jim ale naskytne šokující podívaná. „Tohle určitě nepatřilo zvířeti,“ zvedne jeden z nich ze země malou kost a ostatní kolegové naprázdno polknou.

„Jednalo se o pažní kost nemluvněte,“ vyplývá později najevo a vyplouvá na povrch, že dětských ostatků tam bylo nalezeno hned několik.

Když smrt promlouvá

Etruské etnikum žijící v severozápadní části střední Itálie mezi lety 700 až 400 před naším letopočtem motá hlavy vědcům po celém světě a pro většinu z nich je jednou velkou neznámou.

To málo, co o Etruscích víme, jsou poskládané kusy skládanky ze střípků nalezených v rozlehlých pohřebištích. Tedy ze střípků, jež definitivně nepohřbil čas nebo se o ně nepostarali vykradači hrobek. Etruská pohřebiště jsou skoro jako umělecké dílo. Staví se tak, aby byla co nejnápadnější a nejrozlehlejší.

Posedlost umíráním?

Zpočátku jsou mohyly kulaté, ovšem časem se jejich tvar mění a kulaté mohyly v čím dál větší míře nahrazují pravoúhlé stavby, do nichž jsou vysekávány pohřební komory.

V některých obdobích dokonce převažuje pohřeb žehem, ovšem i na tento způsob pohřbívání jsou obyvatelé toskánského kraje Itálie připraveni. Spálené pozůstatky svých předků ukládají do pečlivě zbudovaných kolumbárií.

Zejména hrobky s kosterními ostatky budoucí generace nechají nahlédnout do života jinak tajemné civilizace. Ze způsobů pohřbívání je patrné, že etruská kultura je silně hierarchická.

Cesta na onen svět jako nekonečná hostina

Fascinující jsou pro dnešní vědce i nálezy uvnitř perfektně vystavěných hrobek. „Na stěnách jsme našli bohaté zdobení.

Nástěnné malby ale vůbec nenapovídaly, že místo, kde se právě nacházíme, sloužilo k poslednímu odpočinku člověka,“ popisuje archeoložka Kate Santonová. Velmi častým motivem na nástěnných malbách je obrovská hostina.

Hodovníci se neobtěžovali podle výjevů ani zvednout z lehátek a jsou doslova obklopeni dobrým jídlem a litry pití. Na poslední hostině je oblažují svými pohyby tanečníci za doprovodu muzikanta hrajícího na zvláštní dvojitou flétnu.

Zcela překvapivým výjevem na stěnách hrobky jsou pak mužské souboje, na něž dohlíží rozhodčí. Co mají takové výjevy znamenat? Proč místa posledního odpočinku zdobí malby zobrazující běžné lidské činnosti?

Kruté zacházení s dětmi?

Etruskové podle všeho lpěli na řádném pohřbu a každá skupina hierarchického žebříčku měla ten svůj. Co má ale znamenat nález koster batolat pohozených jen tak na podlaze dílny mezi mrtvými zvířaty?

Ukazuje to snad na krutost Etrusků, kteří s dětmi nižších vrstev zacházeli až barbarsky?

„Nález jasně dokazuje, že tělíčko batolete bylo pohozeno mezi již zahnívající kosti dobytka,“ líčí hrůznou podívanou Anthony Tuck, archeolog z Univerzity v Massachussetts.

V keramické dílně jsou během výzkumů nalezeny troje lidské ostatky – ve všech případech se jedná o kosterní pozůstatky batolat. „U jedné z nich bylo jasně vidět, že s dítětem někdo mrštil o protilehlou zeď,“ odkrývá Tuck detailnější informace.

Proč stihl batolata tak krutý osud? A proč jejich nebohá těla nebyla řádně pohřbena? „Ve starověkém světě děti vlastně nebyly děti, nejednalo se s nimi tak.

A nález může naznačovat, že se jednalo o potomky dělníků či lidí z nejnižších vrstev,“ snaží se o vysvětlení odborníci.

Tajemní všeumělové

Kromě zvláštního vztahu ke smrti a umírání vůbec se o Etruscích dochovaly jen kusé informace. Ty napovídají, že se jednalo o velmi vyspělé etnikum. „Byli to velmi zruční stavitelé. Rozsáhlé hrobky byly stavěny jako domy s místnostmi a téměř dokonalou výbavou.

Nechyběly tam ani židle či trůny a malá okna,“ podivuje se Santonová. Kromě stavitelských dovedností se ukazuje, že skvěle ovládali kovolitectví a byli výbornými obchodníky.

„Byli prvními, kdo podle našich znalostí používali zlaté a stříbrné mince jako platidlo a prodávali prostřednictvím maloobchodu,“ líčí otec dějepisu Herodotos (484–425 př. n.

l.), který nezapomíná přidat k dobru, že Etruskové nutili své ženy k prostituci.

Klasikové se neshodnou

Herodotos má také jasno, odkud se tak vyspělý národ vlastně vzal. „Jejich král rozdělil obyvatelstvo do dvou skupin. Každá z nich potom tahala los, aby jedna zůstala na území Lýdie a druhá zemi opustila.

On sám byl tím, kdo losoval a bylo mu určeno zůstat a jeho synu Tyrrhénovi bylo losem stanoveno odejít. Jejich cesta je zavedla do Umbrie (území v centrální Itálii), kde založili svá města a žijí dodnes.

Nenazývají se již lýdijským obyvatelstvem, nýbrž používají názvu Tyrrhénové podle jména králova syna, který je sem dovedl,“ líčí legendu řecký klasik, ale jiní antičtí autoři jsou jiného názoru. Dionýsios z Halikarnassu (60–7 př. n.

l.) je přesvědčen, že Etruskové jsou původními obyvateli Apeninského poloostrova.

„Sami se nazývali Rasenna a byli součástí starověké skupiny obyvatel, kteří se nepodobají žádnému jinému národu co se jejich jazyka, způsobu života či návyků týká,“ popisuje Dionýsios.

Písmo mate historiky

Jistou naději, že by se podařilo odkrýt tajemství vyspělého etruského národa, vkládají etruskologové do rozluštění etruského písma. To vědci zkoumají již od 18. století, kdy se jim dostanou do ruky první etruské texty. Kýžený výsledek ale nepřichází.

Dochované texty jsou většinou velmi krátké a nemají vypovídající informační hodnotu. Světélkem v tunelu je až etruská „kniha“, která má kolem 1200 slov! „Jedná se o náboženský kalendář s podrobnostmi o různých rituálech a slavnostech,“ popisuje Santonová.

Jenže potřebné informace o původu národa se z kratičkých textů ani z knihy vydolovat nedaří. K tomu, že o etruském jazyce víme pomálu, přispělo i samo etnikum. Etruštinou se totiž přestává mluvit na počátku našeho letopočtu.

Etruskové se mísí s římskými občany a jejich identita i s jazykem se doslova utopí v moři latiny.

Římané jako potomci Etrusků?

Pompézní rozkvět etruské civilizace podlehne několikerým rivalům. Přičemž poslední ránu jejich vyspělosti zasadí právě rostoucí Římská říše. Hrdí Římané od Etrusků přejímají snad vše.

Není divu, zprávy o jejich vyspělosti se šíří celým Středomořím a je zbytečné stavět základy vyspělé kultury úplně znovu. Římané tak přebírají náboženství, bohaté obchodní zkušenosti i znalosti stavitelství.

Přestože je z některých římských dobových pramenů znát, že na Etrusky Římané pohlížejí svrchu, velmi rádi od nich svůj původ odvozují. Aby také ne, tajemný národ jim zanechá velmi bohaté dědictví.

Kráva jako klíč k záhadě

Otázka původu Etrusků a zdroj jejich vyspělosti dráždí mysl archeologů už pořádnou řádku let. Když už se objeví nějaké vysvětlení, málokdy je přijímáno celou vědeckou obcí. Senzaci způsobila před několika lety zpráva, že vědci zřejmě přišli na původ Etrusků.

Pomoci jim měly obyčejné krávy! „Zkoumali jsme DNA krav všech regionů v Itálii a došli jsme k překvapivým výsledkům.

Ukázalo se, že 60 procent mitochondriálních DNA krav, které žijí v centrální oblasti Toskánska, je shodná s mitochondriální DNA dobytka vyskytujícího se na Blízkém východě a v Malé Asii,“ přiblížil Marco Pellecchio z Univerzity Cattolica del Sacro Cuore v Piacenze.

Po moři, nebo po souši?

Právě tato oblast je podle legendy považována za kolébku etruské civilizace. Může být tedy hovězí dobytek klíčem k rozluštění etruské záhady? Jak by je Etruskové na Apeninský poloostrov z Malé Asie dopravili?

Žádné záznamy, že by to zvládli po souši, se nedochovaly. Naložili tedy Etruskové krávy na lodě a prostě si je přivezli s sebou?

„Příbuznost mezi toskánskými kravami a těmi chovanými na severu či jihu Itálie byla naprosto vyloučena,“ pokračuje Pellecchio s tím, že dobytek nepochází z Apeninského poloostrova.

Co když se ale jedná pouze o plemeno, které se do Evropy dostalo jen jako artikl zručného etruského obchodu?

Římané s tureckými kořeny

Vědecké teorie kolem Blízkého východu stále krouží. Nedá jim spát svědectví otce dějepisu Herodota a pouští se do nových a nových výzkumů. Proto tým genetiků z univerzity v italském Turíně nedávno podrobil obyvatele Toskánska genetickým testům!

„Genetické testy nám poskytly ohromující důkaz o tom, že příslušníci etruské civilizace byli osadníci ze staré Anatolie v jižním Turecku,“ tvrdí italský profesor Alberto Piazza (*1941).

Vědci zkoumali vzorky DNA mužů ze tří toskánských měst – Murlo, Volterra a Casentino. „Muži, od kterých jsme získali DNA, museli mít v Toskánsku rodinu aspoň po tři generace a měli příjmení typická pro tento kraj,“ popisuje italský profesor, jak test probíhal.

„Zjistili jsme, že DNA mužů z Murla a Volterry jsou více příbuzné se vzorky lidí z Anatolie než vzorky z jiných oblastí Itálie,“ domnívá se Piazza, že v rukou drží klíč k rozluštění etruské záhady. Skutečně se ale jedná o průkazné vzorky?

A proč se s ostatními výsledky neshodovaly vzorky ze třetího města? Mohl tedy mít Herodotos ve svých zápisech pravdu?