„Vodka dělá ze všech lidí Rusy,“ traduje se kde jinde než v Rusku. Na své tekuté „dítě“ jsou místní patřičně hrdí. „Tři nejúžasnější věci za poslední půlstoletí byly blues, kubismus a polská vodka,“ kontrují Poláci výrokem Pabla Picassa. I oni jsou skálopevně přesvědčeni, že se čirý nápoj zrodil u nich.
Kde hledat kolébku vodky? Ta otázka budí hlavně ve zmíněných zemích (občas se do sporu vloží ještě Finsko a Švédsko) větší vášně než dilema o slepici a vejci. Pravda je ale v tomto případě podobně rozostřená, jako vidění po pár panácích.
Kreativní Rusové
Je to hlavně kvůli tomu, že vodka je tak trochu živým organismem. Její složení nemá jasně daná pravidla.
Většina se vyrábí z obilovin (žito, pšenice, ječmen, durrha (druh prosa), rýže či kukuřice), narazit se ale dá i na druhy z mnoha dalších zemědělských plodin – brambor, sojových bobů nebo ovoce.
Zejména v Rusku se kreativitě meze nekladou, a tak jsou místní schopní svou samohonku (samogon) vypálit doslova z čehokoliv. Ovocem počínaje a údajně i slepičinci konče. Proto je velmi těžké stanovit, kdo jakou plodinu využil pro výrobu vodky jako první.
Zprvu neopíjí, ale léčí
Jedna z mála věcí, ve které se obě země shodují, je středověk. Snad začátek 15. století. To je období, ve kterém mají být položeny základy vodky. Pak už si každá vede tu svou. V Polsku se můžou chlubit první písemnou zmínkou.
Pochází ze soudních dokumentů z roku 1405. Potíž je v tom, že slovo „vodka“, respektive „wódka“, tehdy neoznačuje ani tak nápoj určený k (o)pití, jako spíš produkt, používaný v medicíně a kosmetice. Léčí se s ním třeba akné.
Daleko lépe by onen název seděl na gorzałku (ze slovesa gorzeć – pálit), tehdejší populární alkoholický nápoj. Přinejmenším do 16. století (podle některých zdrojů konkrétně do roku 1533) pak sahá výroba suverénně nejpopulárnější polské vodky Zubrovky.
Jedna z nejstarších registrovaných značek vodky na světě je charakteristická tím, že se do ní přidávají byliny, kterými se ládují polští zubři.
Živá voda, která má říz
Rusové kontrují rokem 1430, kdy se odehrává příběh o Isidorovi, pravoslavném mnichovi z kláštera Chudov v Kremlu, který kromě modlení ovládá i destilační postupy.
Díky tomu může jednoho dne vytvořit první verzi ruské vodky, tehdy ale známou jako vypálené či chlebové víno. Po dlouhá staletí je určena výhradně na stoly ruské elity a nesmí se vyrábět nikde jinde než v Moskvě. Isidor její výrobou naváže na tzv.
aqua vitae („živou vodu“), silnou lihovinu získávanou destilací hroznového moštu, kterou v roce 1386 přivezou do Moskvy janovští velvyslanci.
Není vodka jako vodka
Jak už to tak bývá u prototypů, má chlebové víno do současné vodky na míle daleko. Dnešní Rus by ji s největší pravděpodobností vztekle vyplivl. Je totiž zvyklý na 40% a větší množství alkoholu, přičemž v první verzi by dostal něco kolem 20 %.
Často se navíc pije zředěná. Ano, v té době existuje tekutina, která má až 75 % alkoholu. A dokonce se jí říká vodka. Označuje ale bylinnou tinkturu, podobnou absintu, vyráběnou pro léčebné účely.
V jeho moderním smyslu je výraz vodka poprvé použit ve výnosu carevny Alžběty (1709–1761) z 8.června 1751, který reguluje vlastnictví palíren. Na své „zlaté časy“ si ale čirý nápoj musí v Rusku ještě více než sto let počkat.
Až do roku 1863, kdy je zrušen státní monopol na jeho výrobu, což znamená pokles ceny, díky čemuž se dostane i na prostý lid.
Mendělejevův mýtus
Teď si vodku může dovolit každý – bohatý i chudý. Pije se v zemljankách i na večírcích, pořádaných carským dvorem. A vládní účetní si mnou ruce. Prostředky, vybrané z daně za vodku, totiž občas tvoří až 40 % státních příjmů.
Nápoj má samozřejmě už poněkud jiné grády než ve svých začátcích.
Údajně i díky tomu, že poslední lednový den roku 1865 obhájí ruský vědec Dmitrij Ivanovič Mendělejev (1834–1907) svou doktorskou disertaci O sloučeninách alkoholu a vody, zasvěcenou, jak už název napovídá, míchání lihu s vodou a jejich ideálnímu poměru:
40 procent lihu a 60 procent vody. Jde ovšem o mýtus. Pozdější autor periodické tabulky prvků se v práci nikde nezmiňuje, že vodka se 40% objemem alkoholu je nějak optimální.
Čtyřicetiprocentní standart je ve skutečnosti zaveden v Rusku už v roce 1843, kdy je Mendělejevovi 9 let. V současnosti musí mít vodka dle Evropské unie minimální obsah alkoholu 37,5%. I tak je 31. leden neoficiálním Dnem vodky.
Paradoxní je, že Mendělejev dává kvůli alkoholismu svého staršího bratra před vodkou přednost červenému vínu.
Nezastaví jí nic
Ani 20. století rozlet vodky v Rusku nezastaví. Do roku 1911 tvoří 89 % veškerého konzumovaného alkoholu v zemi.
Vyrobí tolik alkoholiků, že poslanec dumy Michail Čelyšev požádá spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého (1828–1910) o návrh viněty na láhev s vodkou, která by odrazovala od jejího pití.
Ten dodá lebku se zkříženými hnáty a s nápisem „jed“, nápad ale neprojde přes carské ministry. Zamítnou ho s tím, že by to poškodilo státní rozpočet.
Příliš nevyjde ani pokus ruské vlády, která se po první světové válce pokusí snížit obsah alkoholu ve vodce na 20 %. Jediným výsledkem je rozmach sítě ilegálních palíren.
A stejně později dopadne i snaha Michaila Gorbačova (*1931) dostat obchod s vodkou (a ruské opilce) pod kontrolu prostřednictvím zvýšení ceny alkoholu.
A co na to Polsko?
Největší překážku tak nakonec postaví ruské vodce do cesty Poláci, když na konci 70. let 20. století podají u obchodního soudu mezinárodní žalobu proti Sovětskému svazu. Jádro sporu?
Požadavek na výhradní obchodní právo na slovo „vodka“, kvůli tomu, že nápoj má pocházet právě z Polska. Po několika letech vzájemného osočování, hrabání se v archivech a nenadálých objevech nových historických faktů je v roce 1982 dáno za pravdu Sovětům.
Vodka je prohlášena za originální ruský alkoholický nápoj a zemi dáno výlučné právo na reklamu na vodku pod tímto přízviskem. Současně s tím je uznán také hlavní reklamní slogan: „Pouze ruská vodka je pravá vodka!“
Samotná i v koktejlu
A tak se může vodka rozletět do světa. Ačkoliv, ona tam už dávno je. Už v roce 1970 je ve Spojených státech amerických oblíbenější než tradiční bourbon. Populární je hlavně v šatnách rockových kapel.
Ve velkém ji popíjejí Rolling Stones, Queen a další. Mezi zdejší elitu ji katapultuje hlavně její všestrannost. Zatímco Rusové ji do sebe nejraději klopí čistou, jinde ve světě dávají často přednost jejímu vmíchání do některého z koktejlů. Neobejde se bez ní Cosmopolitan, Sex on the Beach nebo Bloody Mary.
Pojď na jednu…flašku
Dnes už není vodka pro Rusy ani tak nápojem, jako spíše životním stylem. I kvůli tomu, že na tamních svazích se příliš nedaří vínu. Obilovin a různých bylinek a bobulí je tu ovšem dost. I proto se tu prosadilo křesťanství nad islámem.
A také proto je v Rusku dle odhadů Světové zdravotnické organizace dva miliony těžkých alkoholiků. A ročně jich kvůli tomu půl milionu zemře. A i kvůli vodce patří naděje na dožití vysokého věku u ruských mužů celosvětově k nejnižším.
