Jaderných havárií se zatím stalo jen několik, přesto jejich dopad lidstvo pociťuje dodnes.  Jak radiace zasahuje tělo člověka a přírodu? A které katastrofy byly ty nejničivější?

Zajímavosti o Černobylu:

Výbuch byl silnější než ten, ke kterému došlo po svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945.

Ruská vláda odměnila hasiče jednodenním volnem a půllitrovou láhví Pepsi (v té době nebyla k dostání ani na černém trhu).

Činnost černobylské elektrárny ustala až v roce 2000.

Katastrofu předpověděla Bible. V knize Zjevení svatého Jana se nachází zmínka o pelyňku, jenž otráví vodu. Ukrajinský název Černobyl v překladu znamená právě pelyněk.

Černobyl

Kdy: 26. dubna 1986

Kde: Pripjať, Ukrajina

Nejhorší jaderná katastrofa se udála v roce 1986 na severu Ukrajiny. Černobylská elektrárna tehdy sloužila jako součást strategického vojenského programu sovětské armádě.

Výbuch nastal ve čtvrtém reaktoru, když došlo k přehřátí a protavení radioaktivních látek. Havárie si okamžitě a v následujících měsících vyžádala několik desítek životů. Celkový počet lidí, kteří v souvislosti s havárií zemřeli, ale není přesně znám.

Odstávka reaktoru

Ke katastrofě došlo vlivem mnoha nešťastných náhod a špatných rozhodnutí. V časných hodinách předchozího dne bylo naplánováno odstavení reaktoru pro pravidelnou údržbu. Zároveň se při této příležitosti testovala funkce regulátoru magnetického pole rotoru.

Zkouška měla ověřit, zda v případě současného výpadku zdrojů elektrické energie bude turbogenerátor schopen napájet hlavní oběžná čerpadla nezbytná pro chlazení reaktoru.

Nekompetentní personál

Večer pracovníci zahájili snižování výkonu reaktoru. Kvůli tomu se ale prudce zvýšila koncentrace neutronů a činnost reaktoru po dobu několika minut nedovolovala samovolný rozpad izotopu.

Obsluha se proto snažila zvýšit výkon a udržet reaktor v chodu vysunováním regulačních tyčí. Měla přitom udržovat tzv. operativní zásobu reaktivity. Tento předpis však nedodržela, jelikož neměla potřebné informace.

Špatné vyhodnocení situace

Součástí experimentu bylo také spuštění hlavního cirkulačního čerpadla. Kvůli tomu ale voda překročila meze stanovené bezpečnostní regulací.

A protože voda také pohlcuje neutrony, a zvýšila se její hladina, obsluha musela vysunout z reaktoru regulační tyče později, než se stávalo při normálním, bezpečném řízení. Vytvořily se tak velice nestabilní a nebezpečné podmínky.

Dva výbuchy během minuty

Během pár vteřin nastal velký výbuch, při kterém došlo k uvolnění víka reaktoru o hmotnosti 1000 tun a k protržení chladicího potrubí. To způsobilo požár a roztavení reaktoru.

Bezpečnostní systémy byly okamžitě zničeny nebo těžce poškozeny a okolí reaktoru se kontaminovalo radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí. Po několika sekundách pak následovala druhá, ještě silnější exploze, kdy vybuchl vodík s oxidem uhelnatým.

Střecha elektrárny byla navíc pokryta hořlavým asfaltem, takže ten se od žhavých trosek vznítil.

Utajená katastrofa

Ihned po explozi se do atmosféry uvolnil radioaktivní mrak, který pak ze západních částí Sovětského svazu postupoval přes východní Evropu a Skandinávii do dalších oblastí celé severní polokoule.

Přestože tak byly kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska, Sovětský svaz tento incident držel před celým světem pod pokličkou.

První důkazy o uniklé radiaci přišly až ze Švédska, kde pracovníci jedné místní elektrárny nalezli radioaktivní částice na svém oblečení.

Hasiči netušili, co hasí

Brzy po katastrofě dorazila na místo neštěstí hasičská jednotka, aby požár uhasila. Bohužel ale ani její členové nebyli dostatečně informováni a netušili, že sutiny a kouř jsou radioaktivní. Někteří z nich tak během pár následujících týdnů zemřeli.

Oblast byla zasypána karbidem boričitým, dolomitem, olovem a pískem a vznikla zde ocelobetonová konstrukce, nazývaná sarkofág.

Dlouhodobý dopad

Brzy po havárii byla největším zdraví ohrožujícím rizikem přítomnost radioaktivního jódu (s poločasem rozpadu 8 dnů). Jeho největší koncentrace se přitom nalezly v povrchových vrstvách půdy, kde byly absorbovány rostlinami, hmyzem a houbami.

Tím se i nebezpečný jód dostal do místního potravního řetězce. Je zajímavé, že dnes zde žije spousta volně žijících živočichů, kteří jinde v Evropě nejsou běžně vidět. Navíc u zvířat nebyly nalezeny žádné známky mutace, naopak, těší se velmi dobré porodnosti.

Fukušima I

Kdy: 11. března 2011

Kde: Fukušima, Japonsko

Druhá nejhorší jaderná katastrofa se udála v japonské elektrárně Fukušima. Havárie přitom nastala v důsledku zaplavení elektrárny vlnou tsunami, vyvolanou silným zemětřesením. K explozím a požárům došlo u tří reaktorů.

Samotné neštěstí a následná evakuace okolí elektrárny si pak vyžádaly přes 1000 lidských životů.

Mohlo za katastrofu zemětřesení, nebo člověk?

Proč ale k tak velké havárii vlastně došlo? Na vině nejspíše byly nedostatečná připravenost personálu na možný havarijní stav, zanedbání připomínek regulačních úřadů nebo chyby v japonské legislativě.

Celkově také nebyla veřejnost informována o možných dopadech jak před havárií, tak i po ní.

Tsunami poškodila elektrické sítě

Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1971. S možným zemětřesením se přitom počítalo, a tak stavba byla navržena tak, aby provoz nepoškodily vlny o výšce 5,4 až 5,7 metru.

V osudnou dobu, ihned po první známce seizmické aktivity, také došlo k automatickému zastavení štěpných reakcí na všech blocích, které byly v provozu, zemětřesení ale poškodilo rozvodné elektrické sítě spojující elektrárnu s rozvodnami. Elektrárna tak najednou ztratila vnější zdroj elektrické energie.

Nebyli na takovou katastrofu připraveni

V důsledku toho došlo k automatickému spuštění záložních generátorů, díky kterým bylo možné spolehlivě odvádět zbytkové teplo z reaktoru.

Jenže ztráta elektřiny také znemožnila použití měřicích přístrojů, a tak nebylo možné zjistit hladinu vody a tlaku v reaktoru. Došlo také ke ztrátě záložních systémů chlazení na jednotlivých blocích.

Operátoři složitě odtlakovali reaktor, čímž se dále zvyšovalo množství uniklých radioaktivních látek.

Výbuch zkomplikoval záchranné práce

Nejhorší situace nastala na bloku 1, kde došlo k nárůstu množství palivových proutků vyrobených ze slitiny zirkonia. Jejich teplota překročila 900 °C a začala reagovat s vodní párou.

Z tlakové nádoby unikal vodík a hromadil se ve vrchním patře budovy, kde následně vybuchl. Exploze rozmetala trosky do širokého okolí, což také značně zkomplikovalo snahy o zvládnutí havárie.

Pomohlo až tekuté sklo

Další komplikace nastala u jedné z jímek, protože se v ní objevila trhlina. Pracovníci se nejprve snažili prasklinu ucpat betonem a polymery, avšak bez úspěchu. Zabralo až tzv.

tekuté sklo, díky němuž se podařilo zastavit vysoce radioaktivní vodu vytékající přímo do Tichého oceánu. Ve stejné době se do oceánu řízeně vypouštělo asi 11 500 tun vody unikajících z reaktorů do okolních budov.

Lidé umírali při evakuaci

Kvůli tragédii došlo ke znehodnocení zemědělské půdy v okolí elektrárny, a to především cesiem s poločasem rozpadu 30 let. Zhoršující se stav havárie také přinutil japonského premiéra nařídit evakuaci obyvatel.

Nejprve v okruhu 3 kilometrů, pak 10 a nakonec 20. To vedlo k velkému vyčerpání a smrti více než 1000 obyvatel, především starých lidí. Elektrárna byla uzavřena 15. září 2013.

Three Mile Island

Kdy: 28. března 1979

Kde: Three Mile Island, USA

Elektrárna Three Mile Island stojí na stejnojmenném ostrově na řece Susquehanna u města Harrisburg v Pensylvánii. Ke katastrofě došlo kvůli roztavení druhého jaderného reaktoru. A závadě na pojistném ventilu.

Podle několika studií přitom únik radioaktivních plynů a páry zas až takové riziko nepředstavoval.

Pojistný ventil byl otevřený

Hlavní napájecí čerpadla chladicího systému se v osudný den porouchala kolem čtvrté hodiny ranní. Tato porucha pak způsobila, že generátor páry přestal chladit hlavní okruh. A ačkoliv již nevyráběl elektřinu, dál pracoval na plný výkon.

To vedlo ke zvýšení teploty a tlaku v hlavním chladicím potrubí a ke spuštění automatických kontrolních mechanismů. Aby došlo ke snížení narůstajícího tlaku, otevřel se přetlakový pojistný ventil – bohužel se ale zablokoval v otevřené poloze.

A tak tlak v potrubí sice klesal, ale nádrž, do které ústil, začala přetékat a radioaktivní voda zaplavila prostor kolem reaktoru.

Obsluha nechápala varování

V té chvíli již zněly na řídicím pultě poplašné signály. Bohužel obsluha reaktoru neznala jejich příčinu, kontrolka totiž ukazovala, že pojistný ventil je zavřený.

Navíc současně selhala náhradní čerpadla, která měla začít chladit reaktor (byla totiž mimo provoz kvůli probíhající údržbě). Indikátory toho, že čerpadla nefungují, byly náhodou zakryty pohozenými papíry, takže ani tohoto varovného signálu si obsluha nevšimla.

A i když byl reaktor zastaven, stále produkoval asi 6 % tepelného výkonu, který bylo potřeba odvádět.

Záchrana v čerpadlech

Naštěstí se spustila havarijní čerpadla, která začala do reaktoru pumpovat hektolitry chladicí vody. Opět však zasáhla lidská chyba: pracovníci obsluhy špatně pochopili situaci a jedno z havarijních čerpadel ručně zastavili.

Během několik minut tak voda v reaktoru začala vřít. Teplota stoupala prudce a palivové tyče začaly praskat. V důsledku toho se začal reaktor tavit.

Kvůli panice přijel prezident

Nehoda pak donutila guvernéra státu Pensylvánie evakuovat asi 3500 lidí (dětí a těhotných žen) z okolí elektrárny. Kvůli obavám z následků havárie se ale oblast rozhodly opustit i tisíce dalších lidí.

Vláda se proto usnesla zastavit paniku a hromadný útěk výjimečným krokem, návštěvou tehdejšího prezidenta Jamese Cartera a pensylvánského guvernéra Richarda Thronburgha. Vyšetřovací komise pak za příčinu havárie označila závadu na bezpečnostním ventilu.

Zároveň upozornila na pochybení personálu a jeho nedostatečný výcvik ve zvládání mimořádných situací.

Zamlčování informací a následky

Společnost MetEd, která elektrárnu provozovala, ovšem havárii tajila několik dní, a tak vládní úřady nařídily evakuaci teprve po dvou dnech od incidentu. V té době se už ale uniklá radioaktivita rozptýlila daleko za oblast evakuované oblasti.

Společnost také tajila a zkreslovala důležité informace o havárii a úniku radioaktivity. Veškeré důkazy se podle tvrzení firmy záhadně ztratily.

Radiace silná jako rentgen

Lidé každopádně pociťovali dopad havárie na vlastní kůži. Nejčastěji cítili silnou kovovou příchuť v ústech nebo trpěli záněty pokožky, pálením a slzením očí či nevolností. U některých se prokázal zvýšený počet bílých krvinek.

Podle Americké jaderné společnosti byli občané žijící do 15 kilometrů od elektrárny vystaveni ozáření silnému jako rentgen. Že by radiace způsobila u zasažených lidí rakovinu či leukémii, se ale prokázat nepodařilo. Některé ekologické skupiny ale s tímto tvrzením nesouhlasí.