Námořník se zahledí k obzoru. Pluje jejich loď správně? Pro odpověď sáhne do kapsy pro malou, ale nepostradatelnou věcičku. Jmenuje se kompas. Za chvíli si s její pomocí ověří, že jeho loď skutečně putuje k severu podle správného kurzu.
První čínský císař Čchin Š´-chuang-ti (260–210 př. n. l.) se chystá vést válku proti jednomu rebelovi. Jak ale ukázat armádě správný kurz výpravy? Tento nelehký problém naštěstáí úspěšně vyřeší jeden z jeho poddaných. Legendy mluví o jistém učenci Čchan-Chuovi.
Zajistí vítezství
„S mým ukazatelem vojáci nepřítele neminou,“ slibuje panovníkovi a představí mu vůz s dřevěnou postavou. Její ruka ukazuje vždy na jih. Tažení skončí vítězstvím. Vozík není ještě klasickým kompasem, i když ruka postavy má funkci střelky. Předchůdcem kompasu se stává naběračka z magnetitu, položená na měděnou plochu.
Rybička ve vodě
Vozit takový předmět s sebou na cesty je ale také nepraktické, překáží, je neskladná, a tak ji nahrazuje železná rybička se zmagnetizovaným ocasem v misce s vodou. Hlava směřuje k jihu, ocas k severu. Nejstarší kompasy přitom Číňané nevyužívají k navigaci. Slouží hlavně k věštění a hledání drahokamů.
