Německý archeolog Ludwig Borchardt bere do ruky ušpiněný vápencový předmět. Chvíli přemýšlí. Potom dílko strčí do krabice se štukovými nálezy. V hlavě se mu rodí plán, jak si s ním trochu pohrát.
Když se řekne Nefertiti (14. století př. n. l.), každý si vybaví slavnou bustu s vysokým modrým kloboukem znázorňující egyptskou královnu z doby 18. dynastie Nové říše a manželku faraona Achnatona (vláda 1353–1336 př. n. l.).
Kolem legendární krasavice ale panuje rozruch už od dob jejího objevu.
V letech 1907‒1913 provádí v egyptské El Amarně (starověké město Achetaton) vykopávky Německý orientální ústav. Egypťané a Němci uzavřeli dohodu, podle které si německá strana vezme z nálezů objekty zhotovené z hlíny a štuku, zatímco Egypťané kamenné sochy.
V čele výzkumů stojí německý archeolog Ludwig Borchardt (1863–1938). Dne 6. prosince 1912 se mu podaří v domě P 47,2 vyhrabat vápencovou bustu.
Nález by měl předat Egypťanům, jenže to se mu vůbec nechce. „Při dělení Němci dali vápencovou bustu záměrně do krabice se štukovými předměty, a navíc ji nechali ušpiněnou.
Díky tomu ji ukryli,“ popisuje současný český archeolog Miroslav Verner, co se dělo krátce po objevu.
Jenom kus sádry
Němečtí archeologové si bustu, jejíž vznik se klade do let vlády faraona Achnatona, uzurpují pro sebe. Borchardt se postaví proti vystavení busty a veřejnost proto dostane šanci si dílo prohlédnout až v roce 1924 v Berlíně. Lidé jsou v šoku.
Barvy na štukované a kolorované bustě jsou tak živé, jako by byly namalovány včera. To způsobí skandál. „Není to nic víc než pomalovaný kus sádry,“ hájí se archeolog.
Už tehdy čelí obvinění z podvodu. Roku 1920 dílo James Henry Simon věnuje státu. Nedlouho po vystavení se mezi Egyptem a Německem rozhoří spor. Podle Egypťanů došlo roku 1913 k ilegálnímu vývozu busty za hranice země.
Němci odmítají artefakt do Káhiry, byť jenom zapůjčit. Jaká je odpověď Berlína? K vývozu došlo díky Borchardtově dohodě s jedním z egyptských vyšších úředníků. Německá strana v osobě samotného šéfa amarnského výzkumu ale archeology oklamala.
V roce 2009 došlo k nálezu dokumentu, který tuto skutečnost potvrzuje. Borchardt v seznamu děl k vývozu do své vlasti označil vápencovou bustu za bezcenný odlitek ze sádry.
Model pro další práci
Co si o tom myslí současní odborníci? „Předpokládá se, že bustu vytvořil sochař Thutmose, který byl dvorním sochařem reformátorského faraona Achnatona, který byl manželem Nefertiti,“ vysvětluje Verner. Thutmose žil a pracoval ve 14. století př. n. l.
Vědci dojdou k názoru, že busta není tzv. „ostrým“ dílem určeným k vystavování. Zřejmě měla sloužit jako model, podle kterého umělec vytvářel královniny sochy. Důkazem má být chybějící levé oko.
Podle vyjádření německého odborníka Dietrich Wildunga do busty chybějící oko nikdo nevsadil, protože šlo o model. Dohady německé a egyptské strany ale nekončí. Táhnou se desítky let.
Do průzkumy hlavy královny se coby nezávislý expert pustí britský historik umění Henri Stierlin (*1928). Věnuje analýze celkem 25 let svého života a roku 2009 prohlásí, že podle jeho názoru Borchardt hlavu Nefertiti dodělal.
Původně nepříliš vzhledný kus vápence proměnil v pestrobarevné dílo, které upoutá na první pohled. Chtěl zřejmě přesvědčit odborníky, že dílo je pravé, proto maloval barvami používanými v antice. Stierlin mu ale na špek neskočí.
Secesní napodobenina
Poukazuje také na chybějící levé oko. „To by byla urážka pro starověkého Egypťana, který věřil, že socha je osobností,“ říká.
Dalším důkazem, že jde o dílo, jehož konečná podoba se zrodila až v archeologově dílně ukazuje skutečnost, že poprsí Nefertiti je tvarováno vertikálně, přitom u egyptských bust je typické horizontální zpracování.
Rysy panovnice také nápadně připomínají secesní portréty. Secese je uměleckým stylem, který „frčí“ na evropské scéně v době nálezu.
Stierlin se o díle vyjadřuje, že jde o falzifikát pocházející z roku 1912. Popírá, že by šlo o dílo staré 3400 let, jak uváděli historikové před ním.
Podle něho „je stále méně pravděpodobné, že je busta původní.“ Vysloví dokonce domněnku, že Borchardt bustu přímo zhotovil. Proč? Zřejmě si chtěl zkusit si práci se starověkými pigmenty barev nalezenými při vykopávkách.
Zvláštní je i skutečnost, že se o nálezu nezmínil žádný z francouzských archeologů. kteří v roce 1912 v Egyptě pracovali. „Archeolog se ani netrápil tím, že by ji písemně popsal, což je mimořádné u tak výjimečně dobře zachovaného nálezu,“ uvádí.
Retuš jako u modelek
O nepůvodnosti busty hovoří i italští vědci. Královnin propracovaný obličej je podle nich výsledkem operací běžných dnes při retuších obličeje u fotomodelek. Pod nánosem barev se nacházejí nižší vrstvy, ve kterých vypadá Nefertiti mnohem přirozeněji.
Má například vrásky smíchu tvarované kolem úst. Otázka, zda někdy dojde k vrácení busty zpátky do Egypta, je ožehavá dodnes. Například v roce 2008 ji vytáhne na světlo tehdejší egyptský ministr pro památky, egyptský archeolog Zahi Hawass.
Německá strana se ale k tomu nestaví příliš ochotně. Dnes se busta nachází v Novém muzeu v Berlíně na Muzejném ostrově. Pojistka na toto dílo je uzavřena na 300 milionů Euro, ovšem skutečná hodnota je zřejmě ještě vyšší.
