John H. Bodley se zmateně rozhlíží. Pohled mu těká střídavě po okolí a na vlastnoručně vyrobenou mapku. Je sice profesorem na Oregonské univerzitě, ale teď mu přijde, že by mohl všechny diplomy zmuchlat a hodit do koše. Vždyť když tu byl před rokem, ty stromy stály někde jinde!
John H. Bodley (*1942) je perfekcionista. Každý strom v pralese této části ekvádorské rezervace Sumaco má precizně zakreslený. Tak proč údaje u palem druhu Socratea exorrhiza vůbec nesedí? Ledaže… Profesor se zhluboka nadýchne. Počet stromů totiž odpovídá.
Ledaže by se prostě přemístily. K žádnému kácení tu nedošlo a poloha jiných druhů přesně odpovídá původnímu stavu. Se smělou myšlenkou se Bodley rozhodne jít roku 1980 do světa. Ostatní vědci ale pro revoluční poznatek nemají zrovna pochopení.
A dokážou i mluvit?
Za dveřmi kabinetu se ozývá smích. „Jakože chodí? A také mluví – jako Enti?“, šklebí se kolegové z univerzity a narážejí na stromům podobné bytosti ze Středozemě vymyšlené anglickým spisovatelem Johnem Ronaldem Reuelem Tolkienem (1892–1973).
Průzkum ale ukáže, že Bodleyho poznatek má do fantastické literatury daleko. Obvykle 15 metrové, někdy i 25 metrové palmy totiž skutečně „chodí“! Jejich rychlost není nějak závratná – posunou se o obvykle o 3 centimetry za den.
Některá pozorování odhalí i tryskové rekordmany. Ti zvládnou za rok až 20 metrů, jde však spíš o raritu.
Může se zdát, že takhle pomalý posun není žádný um. Ale bavíme se o dřevinách, navíc dožívajících se 100 let. Ty nejrychlejší by se tak hypoteticky mohly za celý život posunout necelé 2 kilometry daleko. A to je už pořádná štreka.
Palmy vyrůstají na nestálém podloží zmučeném erozí a přívalovými dešti. Jejich kmen se nad zemí rozvětvuje do desítek kořenů. Ty se postupně nahrazují a vytvářejí kolem starých soukmenovců nové kořeny pro pozvolný posun.
Původní kusy odumírají a stále rostoucí palma se o kousek vzdálí od místa, kde vyklíčila. Použitelné kořeny, které neblokuje žádná překážka, strom rozvážně vytáhne a může na nich kráčet dál.
Neznamená to, že musí „pochodovat“ určitým směrem, některé jen stoicky přešlapuje na místě.
Která teorie platí?
Podivného kořeného systému palem si všimne už před Bodleym anglický botanik Edred John Henry Corner (1906–1996). Domnívá se, že díky nim dokáže obdivuhodná dřevina zůstat stát i v nestabilním prostředí močálů.
Bodley zase navrhuje, že palma díky své schopnosti může opustit místo, kde vyklíčila, pokud na její část dopadne jiný strom a povalí ji. Jiné teorie zase palmě přiřknou schopnost posouvat se na místa, kde je více světla. Která teorie je správná? Možná, že všechny…