Orangutan se dlouho nerozmýšlí. Velkým prstem odroluje nabídku ovoce na displeji a suverénně ťukne na mango. Ošetřovatelka svraští obočí. „Zase? Objednej si už něco jiného,“ domlouvá mu. Zní to jako science-fiction nebo moderní dětská pohádka? Kdepak, vítejte v Zoo Miami!

Píše se rok 1948. Československo má za sebou neslavný únorový převrat a za oceánem, pár kilometrů od amerického Miami se skupinka potulných komediantů marně snaží nastartovat svůj náklaďák.

Artisté, žongléři a několik opic a dalších zvířat, co se s nimi trmácí napříč Spojenými státy, propadají zoufalství. Principál celého miniaturního cirkusu nakonec prodá za 270 dolarů tři opice, dva medvídky a kozu.

Pokračování cesty je zajištěno, včetně kompletního servisu auta. A zvířata, co zůstanou v Miami? Stanou se základem budoucí zoologické zahrady, která má dnes na 3000 zvířat a je největší na Floridě. Ale hlavně:

Potkáte tu hominidy, kteří se s vámi budou přetahovat o tablet – abyste vzápětí zjistili, že s ním umí zacházet, jako průměrný uživatel!

Vlčí workoholici

Vypadá to jako rarita? Ostatně, kdo jiný ze světa zvířat, než primáti, by mohl informační technologie pokořit? Odpověď vás možná překvapí: Kdekdo!

„Našim zvířatům se to vážně líbí,“ usmívá se Lina Oberliessenová, vědkyně, která sice vystudovala (lidskou) psychologii, ale nakonec propadla fascinaci té zvířecí.

V Ernstbrunnském Vlčím Vědeckém Centru ve spolkové zemi Dolní Rakousy zkouší, zda dokážou tyhle největší psovité šelmy pracovat s dotykovým displejem. O vlčí inteligenci ani na chvíli nepochybuje, spíše ji zajímá, zda bude plnění virtuálních úkolů bavit.

„Někteří z nich jsou workoholici,“ popisuje s tím, že lze sledovat společné vlastnosti a pohnutky s lidmi.

Upřímné zklamání

Vlci se rozdílně staví i k ovládání displeje. Většina z nich do něj žďuchne čumákem, ti největší čtyřnozí machři používají i tlapy. „Zkoumám například, jak vysoce rozvinutý mají vlci smysl pro spravedlnost.

Rozdělují takto například potravu pro sebe i další členy smečky,“ vysvětluje doktorka Oberliessenová. Krom jiného zjistí, že vlky tohle programování baví. A to tak, že opomenou i připravenou odměnu, jen když mohou pokračovat v práci na displeji.

„Pokud některé dny nemají tuhle informatiku na rozvrhu, tváří se velmi zklamaně, stejně, jako když něco zkazí a obrazovka jim zbělá,“ dodává Oberliessenová.

Kdo trumfne psa? Želva!

Na tabletech se vyžijí ale i třeba medvědi nebo psi. Jenže to je řeč pořád o našich nejbližších: Savcích. Spojený tým z anglické Lincolnovy univerzity a Vídeňské univerzity testuje prostorovou představivost právě na dotykových obrazovkách.

Jejich klienty jsou ale želvy! A světe div se, řadu úkolů řeší rychleji, než psi. „Navíc se plnění úkolů cítily dobře,“ vysvětluje testy na želvách hlavní autorka studie, doktorka Anna Wilkinsonová. Jak to může vědět? Podle toho, nakolik želvy vystrčí hlavu z krunýře.

Tučňáčí pařmeni

„Vsadím se, že to vyignorují,“ pokrčí rameny šéf, ale dá Saře Mandelové pracující v Pacifickém akváriu v kalifornském Long Beach zelenou k vyzkoušení jejího nápadu. Na kalendářích je rok 2013 a Sara chce zdejším tučňákům půjčit svůj iPad.

Když se později staví ředitel na revizi, spadne mu brada. Roční tučňák Newsom právě paří dětskou hru! A stejně jako děti, i tučňáci mají čas na tabletu limitovaný. A řádně proti tomu protestují…