Po sobě zanechává šlechtic Čeněk z Vartemberka (†1425)  podzemní systém hradu,  který dodnes čeká na rozluštění svého tajemství. Možná ani sám Vartemberk nezná celou jeho spletitou síť. Lidé si s ním lámou hlavu i po mnoha staletích.

O to více je ale láká prostory prozkoumat.        

Přibližně půl kilometru východním směrem od samotného hradu se ve stráni nachází jeskyně. „Kam vlastně vede? Určitě do tajné chodby,“ přemítají lidé už v 18. století, kdy se rozmáhají romantické legendy.

Čtveřice jičínských občanů se jednoho dne roku 1772 rozhodne prozkoumat, co se v jeskyni vlastně nalézá. Odvážně vlezou dovnitř a hned zkraje najdou na jednom z balvanů nápis „ Ani krok dále, sic tvoje smrt.“  „Pojďme raději pryč,“ navrhne jeden z nich.

Ostatním se také nechce pokoušet osud. Kdo ví, kdo ta slova psal, a co zamýšlí. Riskovat krk nechce nikdo. Z jeskyně proto vycouvají a nikdo víc už je dovnitř nedostane. Pátrání skončilo dříve, než pořádně začalo.

Tři záhadné chodby 

Později se ale najdou jiní slídilové, kteří nevěří zážitkům minulých generací a musí se sami přesvědčit, co se v útrobách hradu skrývá.  Varující je nápisy švabachem.

„3 dny jsme bloudily,“ vypráví jeden z nich o podobně neslavném konci jakési výpravy za bohatstvím a pokračuje „ Twa smrt gestli deš sál.

P.H. 1845 F.H.“ Odvážní průzkumníci se ale zastrašit nenechají a zjistí, že hned za vstupem do jeskyně leží zhruba 5 metrů široký prostor s výškou stropu asi 7 metrů.  Ten, kdo má pro strach uděláno, projde touto jeskyní přibližně 13 metrů a dál už musí postupovat opatrně, protože navazující chodba je sotva 50 cm široká.

Po 20 metrech chůze se z ní dostane do skalní rozsedliny přibližně čtvercového tvaru. Musí se rozhodnout kam dál, protože odsud vedou hned tři další chodby.

Odvážný jazykovědec

První míří k severozápadu jakoby po směru vstupní chodby, po pár krocích je ovšem zavalená. Ta druhá jde naopak k severovýchodu, i s ní ale skončíte v závalu.  Poslední, třetí chodba vás zavede k jihu. Když tudy půjdete, narazíte na stopy svých předchůdců.

Sotva pár metrů chůze a chodba se najednou mění v prostory, kde je na skále vyryta spousta jmen návštěvníků.

Je tu i podpis známého jazykovědce Josefa Jungmanna (1773‒1847), který se sem vydal společně se svým přítelem básníkem Antonínem Markem, farářem z Libuně.

V jižní části ale dochází ke zúžení a dál už je podzemní místnůstka zaplavena pískem, který brání dalšímu průzkumu. Ani známý národní buditel tak tajemství chodeb neodhalil.

 Bohatství za železnými vraty

„Podzemí Trosek je opředeno ještě dalšími pověstmi, z nichž jedna praví, že chodba ústí k podzemnímu jezírku, sloužícímu kdysi jako zásobárna vody pro hrad (zřejmě někdejší studna či snad artézský pramen – pozn. red.),“ vysvětluje současný autor Miloš Štraub.  Další legenda říká, že tajná chodba vinoucí se pod hradem končí mohutnými železnými dveřmi.

Za nimi leží ohromné bohatství.  Jsou snad dveře skryté za zmiňovanými masami písku?  Podle legend se vrata nacházejí zřejmě za jezírkem. Jak je to ve skutečnosti, zatím ale nikdo netuší.

Publicista Martin Slunečko poznamenává, že trosecké podzemí „nebylo dosud prozkoumáno, zřejmě ústí ve skalním městě Apolena východně od hradu.“

Existuje propojení hradů?

Možnosti propojení podzemními chodbami hradu i okolí se ve 20. století stávají terčem zájmu senzibilů.

Mnohým z nich nedá spát myšlenka, že Trosky jsou připojeny k podzemní chodbě mezi Jičínem a Turnovem, do níž prý mají ústit i chodby z dalších hradů, a to z Hrubé Skály, Valdštejna a Pařezu.

Důkazy, že by v kraji existoval tak důmyslný systém labyrintu, ovšem chybí… Mnohem realističtější se zdá nápad, podle kterého chodbě na východní straně věže Panny končí v jeskyni Sklepy ležící v nedalekém revíru Stařina.