Lesního úředníka Josefa Ressla zaujmou v přístavu v Terstu lodě. „Jak rád bych je stavěl,“ pomyslí si. Místo toho ale dostane roku 1827 od nadřízených úkol vybírat na Istrii a Krku dříví na stavbu rakouských válečných lodí. Nenechá se ale odradit. Lodě mu stále leží v hlavě.

Každou chvíli vytáhne Josef Ressl (1793 – 1857) čtvrtku a něco si na ní črtá. Nevadí mu, že je přitom zrovna v práci. Jeho úsilí nese své ovoce. V roce 1827 podává na úřad patent na pohon lodí – lodní šroub.

Dostává na něj dvouleté privilegium. V Terstu se domluví s obchodníkem Ottaviem Fontanou. „Budu vaši loď financovat,“ slíbí Fontana Resslovi, jenže své sliby bohužel nebere moc vážně. Klidně Resslovy nápady prodává dál.

Oba muži ale uzavírají smlouvu o provozování dopravy parníkem. Ressel se snaží získat povolení ke stavbě lodi. Čekají ho ale dlouhé tahanice s úřady. Konečně získává souhlas: loď i parní stroj musí být ale vyrobeny v Rakousku.

Krádež mazaných obchodníků

Rodí se dvoustěžňová loď jménem Civetta (Sova). Jenže termín jejího dokončení se pořád posouvá. Parní stroj, který měl přijít ze Štýrska, není přivezen ani po půl roce. „Musím stroj objednat jinde,“ prohlásí Ressel, který už je unavený z neustálých průtahů.

Vyráží proto do Paříže. Věří, že tam uspěje. Pařížští obchodníci si skutečně nechají jeho lodní šroub předvést.

„Je to zajímavý stroj. Má velkou budoucnost,“ prohlašují. Přesto, že předváděcí akce sklidí úspěch, Josef bohužel neodjede domů se smlouvou v kapse. Vrací se s prázdnou. Má dluhy, a aby vůbec mohl, odjet nezbude mu, než prodat svůj vynález na vyluhování barev.

Sotva ale zmizí z Paříže, zdejší obchodníci se jeho vynález lodního šroubu sami pokoušejí uplatnit na patentovém úřadě.

Příliš nebezpečná akce

Mezitím ale do Terstu konečně dorazí dlouho očekávaný parní stroj ze Štýrska. Ressel je ve svém živlu. Těší se, jak bude plavidlo zkoušet. Civetta o délce 21 metrů a nosnosti 33 tun vyplouvá s dvouválcovým parním strojem 4. srpna 1829 na cestu.

Pluje plynule a rychle.  Jenže parní stroj je zřejmě zmetek. Potrubí totiž neodolá rostoucímu tlaku páry. Dvě z trubek prasknou. Voda vytéká do ohniště a vzniká obrovský oblak páry valící se z komína.

„Co se stalo?“ volají vyděšení lidé, kteří přihlížejí odplutí Civetty. „Zakazujeme další zkoušky lodi,“ rozhodne terstská policie. Nehody obratně využije i Fontana, které mu se nechce nic platit. „Je to příliš nebezpečné,“ prohlásí a odstoupí od smlouvy.

Tahanice o smlouvu

Resslův patent je zrušený a tahanice o smlouvu skončí až Fontanovou smrtí. Zneuznaný vynálezce se stahuje do soukromí.

Když ale roku 1852 objeví v listě Obsservatore Triestino zprávu, jak se jistý anglický námořní kapitán Carpenter snaží dokázat, že objevil lodní šroub, rozhodne se poslat do Londýna podklady svého vynálezu.

Londýnská Admiralita se vytáčí a nakonec mu prvenství přiřkne až v roce 1866, devět let po jeho smrti.