„Umírá,“ kývá hlavou Nicholaus Riess, emigrant z německého Porýní, který se teprve nedávno usadil v Rožmitále pod Třemšínem. Zmateně ukazuje kamsi nahoru na kopec nad vesnicí zvanou Voltuš. Rožmitálští vyslechnou jeho chaotické povídání a vydají se spolu s ním nahoru.

Jakmile se proderou křovisky, čeká je hrůzná podívaná. Leží zde mrtvola místního učitele Jakuba Jana Ryby s otevřenými ranami na krku!

Jakub Jan Ryba má už od dětství výrazný hudební talent, což neujde jeho rodičům. Pošlou syna na gymnázium do Prahy, jenže finanční situace Rybovic rodiny se stále více zhoršuje. V roce 1784 je neudržitelná, a proto otec povolá syna zpátky domů.

V 19 letech skončí na příkaz svého otce v kurzu pro učitele. „Nikdy nebudu hudebníkem,“ uvědomuje si trpce. Onemocní. „Raději zemřít než opustit svůj sen,“ šeptá si, když dlouhých šest týdnů blouzní v horečkách.

Ještě ale nepřišel jeho čas. Uzdraví se a stává se pomocným učitelem v Mníšku pod Brdy a v roce 1788 řádným učitelem ve středočeském Rožmitále pod Třemšínem. O dva roky později se také ožení.

Mše s českým textem

Rodina se mu rychle rozšiřuje. Rybova manželka porodí 13 dětí, ovšem dospělosti se jich dožije pouze sedm. I tak ale přinášejí mladému učiteli spoustu starostí. „Viléma, Josefa Arnošta a Václava musíme udržet na studiích stůj co stůj,“ naléhá na svoji ženu.

Dobře ale ví, že je to hlavně jeho starost. Je přece živitelem rodiny. „Už tři dny jsem nic nejedl, nemám peníze,“ píše nešťastný syn Vilém ze studií v Plzni. Ryba si rve vlasy zoufalstvím. Uživit tolik dětí je těžké.

Aby vydělal pro rodinu nějaké peníze navíc, hraje i na pohřbech a svatbách. V noci, když ostatní spí, skládá hudbu. Právě v těchto chvílích vzniká jeho slavná Česká mše vánoční. Opatří ji dokonce českým textem, protože „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající, ani poslouchající“.

Nešťastné rozladěné varhany

V Evropě zatím v letech 1803–1815 zuří napoleonské války. Pro všechny zúčastněné státy to znamená velké výdaje navíc, trpí i rakouská státní pokladna. V roce 1811 je situace už neúnosná a monarchie zbankrotuje.

Doplatí na to spousta lidí, jejichž reálné příjmy se propadají. Výjimkou není ani učitel Ryba. Jan navíc trpí depresemi. Co bylo poslední kapkou, která rozhodla o tom, že si vezme život? K depresím přispěly i rozladěné varhany v rožmitálském kostele.

Protokol, datovaný 7. dubna 1815, říká, že rožmitálský farář Česaný odstoupil od dohody o financování opravy varhan farností. „Hrát na falešné varhany? To se raději propadnu do země,“ mumlá si Ryba, jenž má dokonalý hudební sluch.

Pochovají ho bez obřadu

Jeho synovi Josefu Arnoštovi neujde, že je otec smutný, ponocuje a přitom pálí různé písemnosti. 8. dubna 1815 se ale Ryba rozloučí s manželkou polibkem jako obvykle. Chová se stejně, jako kdyby mířil do kostela na mši.

Jde ale k vesnici Voltuši, kde si hned pod kopcem domluvil schůzku s Nicholausem Riessem. Tam si v křoví podřeže žíly na krku. Riess prý na setkání dorazí, ale učitele najde už umírajícího. Rybovo odhodlání skoncovat se životem má spoustu důvodů: deprese, špatnou finanční situaci rodiny, vyčerpanost.

Sebevraha pochovají rožmitálští bez obřadu na místě zrušeného morového hřbitova. Teprve v roce 1855 se dočká důstojného hrobu na místním hřbitově.