Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Antarktida, Austrálie a Evropa. To jsou kontinenty, jak je známe dnes. Není žádným překvapením, že tohle uskupení není definitivní. Už dnes víme, kterou část naší planety čekají velké změny. Afrika se pomalu, ale jistě trhá vedví.

Mnoho z nás má tyhle názvy zaryté hluboko v paměti ještě ze základoškolských lavic – Gondwana a Pangea.

První jmenovaný kontinent se formuje ještě pod dozorem superkontinentu Pannotie v dobách před 600 milióny let a zahrnuje zejména dnešní Austrálii, východní Antarktidu, Jihovýchod Asie, Indii a Arábii.

Pangea se objeví přibližně před 300 miliony let, tedy ještě před érou dinosaurů, a zahrnuje všechny dnešní světadíly. Ostatně, s přesuny, trháním se a srážením kontinentů není zdaleka konec. Na co se můžeme v tomto ohledu „těšit“ v budoucnu?

Otevřeně si řekněme, že my zřejmě na nic – dřív jak za pět milionů let by k zásadním změnám dojít nemělo. A tou dobou tu s nejvyšší pravděpodobností lidstvo již nebude…

Kdy se Afrika rozlomí napůl?

Auta zastavují a řidiči vytahují mobilní telefony, aby si udělali fotku. Cesta vedoucí po prašné dálnici do keňské Nairobi přináší nečekaný problém. Píše se rok 2018 a zdejší krajinou se klikatí ohromná puklina, která pohltí i kus pozemní komunikace.

Právě Keňa doplácí na budoucí podobu Zeměkoule nejvíc. Pravidelná malá zemětřesení připomínají, že tudy vede africký rift, propadající se místo, kde se Afrika rozlomí napůl.

Obávaná dělicí linie tak odstřihne od kontinentu Džibutsko, Eritreu, Etiopii, Somálsko a Keňu. Kdy? Přibližně za 10 milionů let – a více.

Pomyslnou čáru můžeme v realitě pozorovat i v Tanzánii a Mozambiku, v místě, kterému se příhodně říká Velká příkopová propadlina. Ač to vypadá jako kritický scénář, zlom viditelně postupuje přibližně rychlostí pěti centimetrů ročně.

Dává tedy dost času k přizpůsobení se. Ostatně, nejde o nový proces. Afrika se snaží o rozdělení šnečím tempem již 15 milionů let.

Peklo pod povrchem

Pod zemským povrchem to vře. Žhavé magma o teplotě 1200 stupňů Celsia propuká v mohutné erupce právě v místech, kde se setkává africká a arabská litosférická deska. Výbuchy pod povrchem desky ztenčují a odtlačují od sebe.

Tak vzniká neustále se zvětšující Velká příkopová propadlina.

Zeměkoule má s touhle aktivitou bohaté zkušenosti – vždyť takřka stejně vzniká Jižní Amerika, která se od Afriky před 138 miliony lety pomalu odloupne a ještě před 35 miliony lety opouští svou součást v podobě dnešní Antarktidy, aby se mohla sunout smělou poutí na sever.

Ostrov Sometiopie

Zhruba mezi stým až dvoustým kilometrem pod našima nohama se nalézá plastický obal Země, astenosféra. Má o něco větší hustotu, než litosférické desky, a teplotu kolem 1400 stupňů Celsia.

Až se litosférické desky pod Afrikou dostatečně ztenčí a decentně přizvednou, v bodě zlomu se roztrhnou a začnou po astenosféře ujíždět od sebe jako po zpomaleném kluzišti.

A protože oceány tvoří 71 procent zemského povrchu, není žádným překvapením, že se do zvětšující se trhliny přelije voda, konkrétně z Indického oceánu. Somálsko a Etiopie se stanou gigantickým ostrovem.

Jak bude ve finále podle dostupných vědeckých poznatků vypadat Afrika? Za doprovodu mohutných zemětřesení, rozestupující se půdy, stále větších propadlin a zřejmě i sopečných erupcí, se bude dál trhat od severu.

Kromě zmíněného ostrova tvořeného Somálskem a Etiopií čeká část tohoto světadílu scénář mytické Atlantidy – mořské dno se rozšiřuje na jih a několik dnešních států druhého největšího kontinentu se stane jeho součástí.