Atmosféra v sále vídeňské hospody utichá. Jsou dvě hodiny ráno, zbyli už jenom muzikanti a pár vytrvalců. Kapelník Josef Lanner začíná na pódiu něco opile blábolit. Je znát, že tentokrát to s vínem přehnal. Brzy se dostane do ráže a je hrubý.

Trpělivost Johanna Strausse právě přetekla. Za chvíli se tu strhne pěkná mela.  

Johann Strauss starší (1804–1849) se v roce 1819 stává členem kapely vyhledávaného vídeňského hudebníka Josefa Lannera (1801–1843). Z tria se stává kvarteto.

V roce 1820 se k nim přidává i cellista, později k nim přibývají i další hudebníci, až jejich počet o čtyři roky přeroste v taneční orchestr. Zájem o jejich vystoupení neustále roste, což přivede Lannera k důležitému rozhodnutí:

„Rozdělíme orchestr na dvě části.“ Chtěl by díky tomu stihnout více zakázek, ale zároveň mít obě části orchestru pod svým vedením. Straussovi ale začíná docházet, že tohle je příležitost, jak se osamostatnit.

Budeš otcem!

Jeho touha hrát sám za sebe sílí. Navíc jsou ty i ekonomické důvody: Jeho láska Anna Streimová, dcera hostinského z hospody U Červeného kohouta, mu totiž jednoho dne oznámí: „Budeš otcem“. Johann se tak musí 11. července 1825 ženit.

Krátce poté vyvrcholí napětí mezi Straussem a Lannerem.

„S rostoucím Straussovým sebevědomím a také v důsledku vzrůstající podrážděnosti, související s jeho milostným poměrem, který nezůstal bez následků, uvolňovalo se přátelství mezi Straussem a Lannerem, až vyústilo v nezastřenou rivalitu,“ tvrdí Šiml.

Strauss proto žádá o propuštění z orchestru. Cítí ale, že rozchod nebude lehký. 1. září 1825 spolu s Lannerem hrají v hospodě U Černého kozla. Mají za sebou několik dlouhých a nepříjemných hádek, ale vypadá to, že se Josef s jeho odchodem smířil.

Víno udělá své

Ve dvě hodiny ráno už většinou i ti nejvytrvalejší tanečníci a posluchači opustili sál. Zůstává jen kapela a hrstka lidí. Lanner se chystá vystoupit na pódium a přednést projev Straussovi na rozloučenou.

„Ale protože toho už dost vypil, místo pochvalných a děkovných slov začalo z něho náhle mluvit víno a Lannerova řeč se stávala čím dál víc hrubší,“ líčí současný autor Karel Tušek.

Strauss se sice do té doby chová zdrženlivě, ale nervy má napnuté k prasknutí. A sotva Lanner domluví, začíná se s ním hádat. Do vášnivé diskuze se záhy zapojí i ostatní členové orchestru.

Dojde prý nejenom na ostrá slova, ale Johann má v jednu chvíli vzít do ruky také stojánek na noty. Podle muzikologa Miroslava Šulce (1927–2010) se dokonce na pódiu fyzicky napadli.

Vídeň se baví skandálem

Členové orchestru se po tomto divokém večeru rozdělí na dva tábory. 14 muzikantů je rozhodnuto dál hrát jen se Straussem. Josefa celá situace mrzí a Johannovi složí „Valčík na rozloučenou“.

Jejich přátelství je však definitivně pryč a napříště z nich budou hlavně rivalové. „Slyšeli jste, co se stalo v hospodě U kozla?“ baví se tímto skandálem Vídeňáci.

Aby taky ne – rvačka a rozchod dvou populárních muzikantů je vděčným tématem k hovoru. Vzájemnou řevnivost bývalých kolegů a kamarádů neuklidní ani Lannerova svatba v listopadu 1828, kdy si bere Franzisku Jahnovou, dceru majitele továrny na rukavičky.

Svatební hostina se koná ve staré známé hospodě „U kozla“. Johann sice přijde novomanželům blahopřát, ale nic víc. S Josefem se neusmíří.