Po uzeninách z řeznictví Roberta Picktona se můžou obyvatelé kanadského Port Coquitlamu doslova utlouct. Obzvlášť párky a buřty jdou velmi dobře na odbyt. Dokud se neprovalí, že do nich šílený farmář přidává maso svých nebohých obětí!

Přestavěnou budovou starého vepřína se rozléhá hlasitá hudba. Alkohol teče proudem, na stolech se povalují zbytky drog a v rohu místnosti se svíjí polonahé tanečnice.

Kamarádi Roberta Williama Picktona (*1949) jsou jako u vytržení, avšak zvrhlý farmář ví, že to nejlepší teprve přijde. Až se prostitutek nabaží, střelí je do hlavy, stáhne je z kůže, jejich těla rozřeže na pile a prožene je šrotovníkem. Maso pak hodí prasatům nebo z něj vyrobí uzené speciality!

Zemědělství mu příliš nevoní

Na mladého farmáře Roberta Picktona si sousedé nemohou stěžovat. Pravidelně chodí do kostela, doma zaníceně předčítá z Bible a všechny své zákazníky vítá milým úsměvem. Jen málokdo si tehdy dovede představit, co se odehrává za zdmi jeho farmy.

Pickton se spolu se svým bratrem Davidem sice i nadále věnuje zemědělství, ale pouze okrajově. V roce 1996 totiž nechá vepřín přebudovat a založí firmu s názvem Prasečí palác, jejíž náplní má být organizace nejrůznějších akcí, přehlídek a výstav.

Divoké mejdany na farmě, kterých se mnohdy účastní i stovky lidí, se však promění v hotové peklo!

Je libo prostitutku, nebo narkomanku?

U silnice na chudém předměstí kanadského Vancouveru přešlapuje několik prostitutek. „No tak kotě, nastup si, pobavíme se spolu,“ usměje se na jednu z nich Pickton a posunky rukou ji láká do vozu.

Dívka si neznámého muže po očku prohlédne, a když si uvědomí, že má v kapse jen pár dolarů, naskočí do auta. Pickton sešlápne plyn a vyrazí s drobnou blondýnkou přímo na svou sedmihektarovou farmu. To je naposledy, co ji její kolegyně spatří.

Vyšetřování vázne

Prostitutek se v té době z vancouverské čtvrti vypaří hned několik. Policie si z toho těžkou hlavu ovšem nedělá. Třetina místních obyvatel je HIV pozitivní a prakticky všechny narkomanky si tehdy vydělávají prostitucí.

Do Vancouveru přicházejí pod vymyšlenými jmény, úřadům dávají falešné adresy a téměř každý den některá z nich zemře na předávkování. Jejich zmizení tak vyšetřovatele nijak zvlášť nepřekvapí.

Důkazy smetou pod stůl

Policisté se nepozastaví ani nad informací Picktonova zaměstnance Billa Hiscoxe, který si všimne, že většina žen, jež na farmu dorazí, se nakonec beze stopy ztratí, ani nad výpovědí prostitutky Wendy Lynn Eistetterové, která se jim svěří, že ji Pickton při jednom ze svých bujarých večírků napadne a pobodá nožem.

Tenhle jasný pokus o vraždu vyšetřovatelé bez vysvětlení odloží. Teprve v září roku 1998 se do věci vloží organizace Aboriginal Group, která dá dohromady seznam údajně zavražděných obětí a požádá místní policii o prošetření.

Detektivové si pohřešované ženy proklepnou, a když zjistí, že některé se z města odstěhovaly a jiné se naopak předávkovaly, prohlásí seznam za pouhý blábol.

Spí mezi odpadky

Na Picktonově ranči se tak téměř další čtyři roky slaví vesele dál. „Fetovalo se tam ve velkém. A těch holek! Willy nás často hostil. Říkal, že peněz má dost. Vydělal je prý prodejem parcel,“ zmíní se později jeden z častých hostů prasečího paláce.

Kupodivu se vůbec nikdo nepozastaví nad tím, že ačkoliv má Pickton vydělat miliony spekulacemi s pozemky, bydlí v odstaveném přívěsu u svého prasečáku mezi prasaty, krysami a tunami špíny.

Zadrží ho pouhou náhodou

Povolení k prohlídce Picktonovy farmy získá policie až v únoru roku 2002. Nehledá ovšem pohřešované ženy, nýbrž něco úplně jiného. „Když jsme tam 5. února přijeli…, nemohli jsme ho v těch odpadcích ani najít.

Zatkli jsme ho vlastně náhodou, kvůli nelegálně drženým zbraním,“ zmíní se šerif. Až po podrobnější prohlídce pozemků se vyšetřovatelům podaří objevit hrůzné pozůstatky Picktonova vražedného běsnění.

V kbelících najdou dvě lidské hlavy a chodidla, v mrazácích další rozpůlené hlavy a v drtičce na prasečí žrádlo části těl.

Hygienická stanice upozorní sousedy, kteří od usměvavého farmáře kupují vepřové, že by mezi ním mohly být i kusy lidského masa, a teprve poté se kauza smrtícího vepřína rozjede ve velkém.

Ženy poráží jako dobytek

Při hledání důkazů srovnají vyšetřovatelé Picktonovu farmu se zemí. A rozhoupou se i úřady, které vynaloží 61 milionů dolarů na prosetí půdy na celé usedlosti.

Na místě najdou DNA 30 pohřešovaných prostitutek a přijdou mimo jiné i na to, že těla jeho obětí dává zvrhlý farmář sežrat prasatům, aby se zbavil veškerých ostatků. S oběťmi vůbec zachází jako se zvířaty.

Nejprve je střelí do hlavy, případně jim vstříkne do žil nemrznoucí směs. Těla poté spaří, aby je zbavil ochlupení, a se zbylým torzem se sexuálně ukájí. Maso a kosti rozemele do šrotu pro prasata, nebo je přidává do výrobků prémiové kvality!

Chtěl jich zabít rovnou 50!

Po zadržení si Robert značně protiřečí.

Svou vinu popírá a zarytě tvrdí, že je obyčejný zemědělec a chovatel prasat, později se však nastrčenému policistovi ve vězení svěří, že zabil 49 žen a že jediné, co ho mrzí, je, že jich nebylo celkem 50. „Chtěl jsem to pak nechat na chvíli usnout a udělat další pětadvacítku,“ zmíní se mu dokonce.

Stěžuje si, jaký je laik, když se nechal chytit, ale zároveň se vychloubá, jakou mu udělalo radost, že policii a veřejnost šokoval. „Nic tak velkýho ještě neviděli. Jsem lepší než zabiják od Zelený řeky,“ naparuje se tehdy. A bohužel se zdá, že má pravdu.

Porota je otřesená

Picktonův proces se táhne téměř deset měsíců a sám předseda soudního tribunálu, James Williams, varuje ještě před jeho začátkem všechny porotce, že předložené důkazy budou skutečně děsivé.

„Myslím, že tento proces může vystavit porotu něčemu, co může být stejně zlé jako hororový film, ale bez možnosti vypnout televizi,“ řekne tehdy. Pár slabších povah se po zhlédnutí videa s ukázkami zmasakrovaných ženských těl opravdu zděsí.

A není se čemu divit. Vždyť pozorovat rozřezané hlavy, usekané ruce nebo rozházené čelistní kosti skutečně není jen tak.

Touží skončit v cele smrti

V roce 2007 si vyšinutý zabiják vyslechne doživotní trest za bestiální vraždy šesti dívek, které rozčtvrtil sekerou. Krátce poté je obviněn i z vraždy dalších 20 žen.

Zatímco některé porotkyně při čtení rozsudku jen stěží zadržují slzy, a dvě z nich se dokonce rozpláčou, Picktona verdikt nijak nepřekvapí. Netají se tím, že chtěl skončit v cele smrti. V Kanadě však takový trest neplatí.