Sní o dobytí jižního pólu. Chce prvenství pro svoji zemi. Britský polárník Robert Falcon Scott se v roce 1910 vydává z Cardiffu na expedici Terra Nova.
Před sebou má více než dva roky v drsné Antarktidě, kde teploty klesají hluboko pod minus čtyřicet.
Robert Falcon Scott (1868–1912) a jeho muži táhnou saně přes nekonečné bílé pláně, překonávají ledovce i bouře. V lednu 1912 dorazí pětice vybraných mužů do cílové roviny. Tam je ale čeká šok: uprostřed pustiny stojí norský stan s vlajkou.
Roald Amundsen je předběhl o více než měsíc. Zažívají obrovské zklamání, přesto Scott pečlivě zaznamenává jejich příchod k pólu a postaví tam vlastní stan s britskou vlajkou, aby dějiny věděly, že i oni sem dorazili.
Ulehčí situaci
Cesta zpět se stává zoufalým bojem o život. Vyčerpaní muži zápasí s mrazem, omrzlinami i hladem. Vánice jim bičují tváře, zásoby docházejí, palivo zamrzá. Upadnou, zvednou se, upadnou znovu. Jeden z nich, Lawrence Oates,opouští stan se slovy:
„Jdu ven a možná se zdržím.“ Vychází do sněhové bouře a už se nevrací. Chce tak ulehčit přátelům. Scott s posledními dvěma druhy zůstává uvězněný v bouři.
Ironií osudu se nacházejí pouhých několik kilometrů od zásobovací stanice, té ale bohužel nikdy nedosáhnou.
Poslední zápis
Do deníku píše naposledy 29. března 1912 : „Každý den jsme slabší, konec se blíží. Ale umíráme v pokoře a hrdě, s vědomím, že jsme splnili svou povinnost. Doufám, že pokud někdo tyto stránky nalezne, pochopí, že jsme bojovali až do konce.“ Všichni tři zemřou.
Jejich těla objeví až po dlouhých měsících. V opuštěném stanu zůstávají deníky. Slova v nich mrazí až do morku kosti stejně jako antarktický vítr.
